Vladimír Hauptvogel - Podruhé se zajmout nenechal

Bojové heslo současných prostějovských elitních výsadkářů z 601. skupiny speciálních sil Dum spiro spero! (Dokud dýchám, doufám) v lecčems již v roce 1944 chlapsky naplnil jeden z jejich předchůdců rotmistr Vladimír Hauptvogel.

Vladimír Hauptvogel (1914–1944) byl veden svými veliteli jako „naprosto spolehlivý“ voják. Dokázal to při nasazení v týlu nepřítele až do krajnosti. FOTO: VHÚ Praha

Rodák z Lhoty pod Džbánem na Rakovnicku (* 8. února 1914) byl vysazen v rámci čtyřčlenné paraskupiny CHALK do okupované vlasti poblíž Smolotel u Kamýka nad Vltavou v noci 8. dubna 1944.

Pocházel z nepříliš bohaté zemědělské rodiny, kde však slovo vlastenec nebylo tehdy synonymem pro posměch či důvodem k dnes tak módnímu povýšeneckému uplivování si nad tradicemi. Důkazem byl i jeho otec, který na rodinné možnosti věnoval značnou sumu na obranu republiky. Vladimír jako voják prožil hořké chvíle mnichovského diktátu a na okupaci zbytku českých zemí reagoval spolu se svým kamarádem Arnoštem Mikšem (padl jako parašutista skupiny ZINC v dubnu 1942) odchodem do zahraničního odboje.

Skupině CHALK bylo souzeno působit v týlu nepřítele pouhých 35 dní. Navázala sice rádiové spojení s Londýnem, ale gestapo se jí záhy dostalo na stopu a s pomocí zrádce nadporučíka Adolfa Horáka, parašutisty ze skupiny SULPHUR, provedlo rychlý úder.

Nejprve byl v Chráštičkách zajat radista rotný František Nedělka, poté byli zbývající parašutisté obklíčeni v lesním seníku. Pod pohrůžkami, že se budou opakovat druhé Lidice, i sliby, že jejich přechovávatelé nebudou popraveni, parašutisté kapitulovali.

Gestapáci však svůj triumf přecenili, parašutisty nespoutali a při celkem ležérní kontrole u Hauptvogla nenašli druhou pistoli! V zatáčce u obce Zbenice udeřil ukrytou zbraní do hlavy gestapáka Freylacha a vyskočil z vozu. Auto narazilo do stromu a v nastalém zmatku zatím parašutisté nadporučík Bohumil Bednařík s četařem Josefem Künzlem zničili z jejich výbavy pro Němce tolik cenný radiomaják Eureka.

Hauptvogel zatím na útěku zastřelil jednoho ze svých pronásledovatelů a dalšího zranil. Proběhl Zbenicemi a vše vypadalo na to, že se mu podaří uniknout. Náhle mu však zkřížil cestu početný oddíl SS, který na něj zahájil palbu. Jedna z kulometných střel zasáhla parašutistu do nohy.

Doufat již nebylo v co. Bez naděje na únik s cílem nepadnout podruhé do rukou nepřítele si zraněný Vladimír poslední kulku ze své pistole vpálil do hlavy...

JAROMÍR MAREK

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 13. května 2016