Vladimír Vaněk - Nejúspěšnější agent chodec

Osud Vladimíra Vaňka snadno překoná mnohé fabulace špionážní literatury i kinematografie. Narodil se 27. května 1895 v Dobré v Haliči v rodině českého lesníka. Rodina se na počátku dvacátého století přestěhovala do Prahy.

Vladimír vystudoval reálku a obchodní akademii v Karlíně (nyní součást Prahy), kde v roce 1913 maturoval. Díky svému literárnímu a výtvarnému nadání byl pozván na výstavu do Kyjeva, kam odjel v červnu 1914. Po vypuknutí první světové války se omítl vrátit, a naopak vstoupil do České družiny.

Na konci roku 1914 byl jedním z dvanácti čs. dobrovolníků, kteří dostali za úkol proniknout přes frontovou linii až do českých zemí. Vladimíru Vaňkovi se v prosinci 1914 podařilo dosáhnout Prahy, kde kontaktoval představitele domácího odboje, především Karla Kramáře a Aloise Rašína. Informoval je o čs. odboji v Rusku, o existenci České družiny, a předal i projekt povstání v českých zemích, který v Rusku vypracoval Louis V. Tuček. Přes Jana Herbena se s obsahem Vaňkových zpráv před odchodem do exilu stačil seznámit i Tomáš Garrigue Masaryk.

Poté Vaněk svůj pobyt v českých zemích zlegalizoval a v březnu 1915 nastoupil vojenskou službu v rakouskouherské armádě. Na východní frontě v září 1915 přeběhl do ruského zajetí a prokázal svou totožnost. Vrátil se k České družině, kde byl vyznamenán Křížem svatého Jiří IV. stupně a povýšen na praporčíka. Působil ve vojenské komisi Svazu českých spolků na Rusi. V červnu 1916 odjel s poselstvem Svazu do Londýna a Paříže za Tomášem Garriguem Masarykem, poté se zapojil do aktivit pobočky Československé národní rady ve Švýcarsku a v roce 1918 pomáhal Milanu R. Štefánikovi organizovat čs. legie v Itálii. Po návratu do vlasti řídil od února 1919 do prosince 1920 výstavbu výzvědného oddělení zpravodajské služby čs. Ministerstva národní obrany. Od roku 1921 vstoupil do diplomacie.

Začínal jako atašé ve Stockholmu, poté se přesunul na Ministerstvo zahraničních věcí v Praze. V letech 1924–1929 působil na čs. vyslanectví v Paříži, kde také vystudoval Institut des hautes études Internationales. Od dubna 1931 do září 1937 byl přidělen opět na vyslanectví ve Stockholmu. V roce 1937 se vrátil na MZV v Praze. Po okupaci českých zemí uprchl 17. března 1939 do Švédska, kde působil v čs. odboji. Na německý nátlak byl v letech 1942–1944 v internaci. Po omilostnění švédským králem odjel v dubnu 1944 do Londýna a od září téhož roku do ledna 1946 působil jako vyslanec čs. exilové vlády v Itálii.

Po návratu do Prahy se stal jedním ze zástupců ředitele politické sekce MZV. Současně připravoval životopis tehdejšího ministra Jana Masaryka. V prosinci 1948 se vystěhoval s rodinou do Itálie, kde mj. pracoval pro místní zastoupení švédských firem a také pro československé exilové organizace. Zemřel v Římě 6. října 1965.

Tomáš Jakl

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 5. října 2018.