Vojenský rozhlas u Dunkerque

Na počátku roku 1945 se Československá samostatná obrněná brigáda účastnila obléhání severofrancouzského přístavu Dunkerque. Posluchači v stále ještě okupované vlasti se o dění u brigády i na frontě dozvídali z československého programu rozhlasového vysílání z Londýna. 

Nárůst vojenských témat v československém vysílání na vlnách BBC byl podzim 1944 enormní. Souvisel nepochybně se zapojením čs. vojáků do válečných operací ale především rozsáhlým bojům na evropském kontinentě a s blížícím se koncem války. K více než tříletému boji letců na Západě se konečně mohla připojit Čs. samostatná obrněná brigáda. I množství relací o Čs. armádním sboru v SSSR bylo i v londýnském vysílání velmi značné. A nelze zapomenout na podzim 1944 také na zpravodajské pokrytí Slovenského národního povstání. 

Za pozornost stojí, že českoslovenští váleční zpravodajové pracovali přímo na frontě a pořizovali písemný a pak i původní zvukový materiál.  Obvykle se s ohledem na technické možnosti většina programu připravovala ve studiích.

Navíc při tehdejších omezených technických možnostech se podklady z bojiště musely do Londýna posílat kurýrním spojením, které se budovalo postupně. Do listopadu 1944 dostával rozhlas v Londýně od spolupracovníků u brigády vesměs jen písemné podklady reportáží a ty se pak zpracovávaly do zvukové podoby až ve studiu. 

Na podzim roku 1944 však zakoupilo čs. rozhlasové oddělení Ministerstva zahraničních věcí exilové vlády nahrávací aparaturu v ceně 320 liber.  Zařízení bylo převezeno k čs. brigádě u Dunkerque a poté již začaly docházet od brigády nahrané gramofonové desky.  Tento druh záznamu byl v tehdejších technických podmínkách nejběžnější. V Londýně tak již 8. prosince 1944 dostali od čs. válečných korespondentů zásilky zpráv číslo 86 a 86a a nahrané desky číslo 1 a číslo 2. Z londýnské reakce datované 2. lednem 1945 vysvítá, že zpočátku byl zvuk nahraný na deskách příliš slabý. Brzy se ale podařilo technickou kvalitu zlepšit. Nahrávek pak bylo odesláno do konce války asi čtyřicet. 

Od podzimu 1944 působili u čs. brigády u Dunkerque váleční korespondenti  JUDr. Rostislav Kocourek a ppor. Miroslav Tiller, oficiálně přidělení u „Našich novin“.  Materiál do vysílání dodával i František Feigel (po válce známý jako spisovatel František Gel). 

Reportáže z ledna 1945 o Češích ve francouzském podzemním hnutí a spojenecké letecké podpoře čs. brigády

Konkrétní příklady reportáží mohou přiblížit způsob práce reportérů i témata, kterým se věnovali. Zásilku č. 13 poslali Kocourek a Tiller 20. ledna 1945. Obsahovala reportáž o francouzském podzemním hnutí a o Češích, kteří v něm působili. Další reportáž, datovaná 23. ledna 1945, byla věnována vzdušné podpoře spojeneckého letectva čs. brigádě. Reportáž přibližovala atmosféru na jednom letišti v Belgii. V místnosti zpravodajských důstojníků se konala instruktáž před podpůrným leteckým útokem na tovární oblast v Dunkerque. Účastnil se jí čs. styčný důstojník kpt. Gráf a další přidělený čs. letec jménem škpt. Čermák líčil zase výsledek útoku. Jména bývala obvykle pozměňována kvůli příbuzným doma.

V pátek 26. ledna 1945 v 5:45 navečer se z Londýna vysílala reportáž z návštěvy Rudoarmějců u čs. brigády. Šlo o skupinu bývalých sovětských válečných zajatců, uprchlých ze zajateckých a pracovních táborů ve Francii. Nyní je sovětští důstojníci shromažďovali k odjezdu do Sovětského svazu. Podle komentáře londýnského studia byla nahrávka technicky dokonalá a redakce v Londýně ji nabídla k dalšímu použití LTS (London Transcription Service). Týž den odešla od Dunkerque do Londýna zásilka č. 15. Na desce reportéři zachytili vyprávění velitele hlídky průzkumného družstva tankového praporu. Následující materiál na desce č. 16 se nazýval „Válečný dopisovatel se zn. VrR podává zprávu o uplynulém období před Dunkirkem.“ 

V průvodním dopise této zásilky psal M. Tiller o aktuálních úkolech. Novináři připravovali reportáže z výpadu tanků do „země nikoho“, z ostřelování německých postavení tankovými děly a kulomety, z vypalování ukořistěných německých raket zpět do Dunkerque a také zachycovali propagační promluvy k obklíčeným Němcům megafonem. Tiller vysvětloval technické obtíže natáčení bojových scén: „Jednou jsme se již pokusili o podobnou reportáž za pohybu, ale radiospojení vzalo příliš mnoho kvality. Pracuji nyní na zdokonalení tohoto a na detailním připravení takové reportáže na frontě. Jak jsem zjistil, je totiž bezpodmínečně nutné v noci zajet s natáčecím vozem až do postavení, zamaskovat ho a vyčkat až bude operace provedena, což někdy trvá několik dní vzhledem k počasí. Nicméně můžete očekávat podobné reportáže.“ Tiller také žádal, aby desky, které nebudou vhodné pro vysílání, nebyly ničeny, protože mnohdy mají historickou hodnotu. Podle jeho mínění mohlo MNO převzít náklady na uchování desek, protože jak desky, tak i aparaturu zakoupilo MNO a nahraný materiál tedy nepatří BBC. Zda se zachovaly nahrávky od Dunkerque není jisté. 

Reportéři ale neinformovali jen o bojových akcích. Deska z 28. ledna 1945 obsahovala záznam zábavného pořadu, který československé krajanské kolonie v Lille a Pas de Calais týž den uspořádaly pro čs. vojáky. Tiller a Kocourek pořídili také reportáž ze sjezdu národních výborů ve Francii v československém národním domě v Rue Bonaparte v Paříži. Vysílala se 16. února 1945. O den dříve se odvysílal materiál dr. Kocourka o německé posádce v Dunkerque a o schůzce jednoty čs. žen ve Francii.

Prokop Tomek