Vojtěch se narodil 11. července 1921 v Chropyni u Kroměříže svobodné matce. Pocházel z velmi chudých poměrů, matka byla od dětství hluchá a její pozdější manžel nevlastního syna často bil. Brzy odešel z domova. Na jaře 1939 si našel práci v Königsbergu (nyní Kaliningrad), odkud za dramatických okolností utekl, aby se v Polsku přidal k tvořící se čs. jednotce. Jeho další kroky vedly do francouzské Cizinecké legie a po vypuknutí války k 1. československé divizi ve Francii. V řadách pěšího pluku 1 se účastnil bojů na frontě. Za destrukci mostu byl ve Velké Británii, kam se zbytky čs. divize evakuovaly, vyznamenán.
Na počátku roku 1942 byl zařazen do skupiny INTRANSITIVE. K výsadku došlo společně se skupinou TIN v okolí Rožmitálu pod Třemšínem v noci z 29. na 30. dubna 1942. V důsledku rozptýlení se skupiny po seskoku nesešly, Lukaštík nalezl pouze zraněného parašutistu Ludvíka Cupala. Po ošetření odešli společně na záchytnou adresu skupiny TIN v Rokycanech. Poté odjeli na Moravu a Lukaštík se pokoušel se svojí skupinou spojit prostřednictvím smluvených inzerátů v tisku. K setkání došlo v jihočeských Bernarticích. Pobyt byl později prozrazen a rodiny spolupracovníků popraveny.
Lukaštík odjel na vlastní pěst zpět na Moravu, kde se ukrýval v okolí Uherského Hradiště. Zde se seznámil s Ludmilou Remešovou, dcerou autodopravce z Jankovic, a na podzim 1942 se k rodině přestěhoval. Mezitím se s Cupalem neúspěšně pokusili o atentát na Emanuela Moravce během pouti u Sv. Antonínka u Blatnice. Vojtěch Lukaštík kolem sebe začal vytvářet odbojovou skupinu a připravovat sabotážní akce. Pokus o destrukci na důležité železniční trati však nevyšel, připravená nálož byla totiž objevena železničním zřízencem.
Po prozrazení některých Lukaštíkových spolupracovníků začalo zlínské gestapo s novým pátráním po parašutistech v okolí. V noci 8. ledna 1943 byl jeho úkryt v Jankovicích nalezen a Vojtěch Lukaštík v boji s přesilou gestapa v přestřelce padl. O týden později byl vypátrán i Ludvík Cupal, který se v obklíčení ve Velehradě zastřelil.