Někdejší Soudní náměstí na Pankráci se dnes nazývá Náměstí Hrdinů. Přejmenováno bylo v roce 1947 jednak na počest těch, kteří byli mučeni a popraveni v Pankrácké věznici, jednak těch, kteří bojovali a umírali za Pražského povstání. Historik Vojenského historického ústavu Praha Tomáš Jakl, který cyklus vycházek Po stopách bojů Pražského povstání připravuje, zvolil pro třetí vycházku v pořadí právě dobový název Soudní náměstí.
Ve vestibulu stanice metra Pražského povstání se vzdor deštivému počasí sešlo téměř 40 zájemců o vojenskou historii, jejichž první zastávkou se stalo parkoviště nad stanicí metra. Náměstí dominuje budova soudu (dnes Vrchního soudu v Praze) a přilehlá Pankrácká věznice, kde nacisté zadržovali řadu členů odboje. Tomáš Jakl připomněl, že se k povstalcům přidali také čeští členové vězeňské stráže, kteří měli služební zbraně a dalšími se vyzbrojili z německých skladů. Kromě cíle osvobodit vězněné představitele odboje hrála velkou roli blízkost tramvajové vozovny, jejíž zaměstnanci se též aktivně zapojili do povstání. Tramvaje byly použity jako základ barikád a byly doplněny autobusy tehdejších elektrických podniků hlavního města Prahy. Obrana v této části Prahy byla dobře organizována bývalými legionáři – zejména plukovníkem Františkem Vejmelkou a podplukovníkem Františkem Peškou.
Náměstí se stalo místem těžkých bojů. Esesáci bojové skupiny Wallenstein z Benešovska ho dobyli večer 6. května 1945, ale následující den z něj byli vytlačeni společným protiútokem českých povstalců a vlasovců. Po odchodu vlasovců odpoledne 7. května se Němcům podařilo opět se k náměstí přiblížit, ale průlomu směrem ke středu města již nedosáhli. V noci z 8. na 9. května se pak stáhli na Zbraslav a dále k Milínu. Bojová skupina Wallenstein se dopustila nejvíce válečných zločinů ze všech německých bojových skupin, které se snažily Prahu v květnu 1945 dobýt. Šlo nejen o vraždění civilistů v tehdejší Úsobské ulici, dnes ulici Obětí 6. května, ale i o zabíjení zajatých a raněných povstalců na zahradě Brettschneiderovy vily či v Doudlebské ulici.
Další zastávkou početné skupiny s deštníky byla křižovatka ulice Na Veselí, kterou vedou koleje do vozovny tramvají. Tomáš Jakl vysvětlil, že právě tudy vedla jedna z hlavních obranných linií povstalců proti jednotkám Kampfgruppe Wallenstein od Benešova.
Po krátkém přesunu se skupina zastavila v horní části parku Jezerka, kde je pomník padlých z II. praporu zpravodajské brigády a také všech ostatních, kteří položili život během květnových dnů. Na této zastávce Tomáš Jakl vyložil, že domy v ulici Družstevní ochoz byly zničeny německou dělostřeleckou palbou a většina z nich byla touto palbou i zapálena, když německá armáda použila zápalnou munici. Vycházku obohatilo vyprávění jednoho z účastníků vycházky, jehož předkové se povstání v těchto místech účastnili v řadách michelského povstaleckého Praporu střelce Jana Čapka.
Prostor obecního hospodářského dvora Reitknechtka byl místem, kde se konaly jedny z nejtěžších bojů mezi povstalci a vlasovci na jedné straně a německými vojáky přijíždějícími od Benešova na straně druhé. Jeden z účastníků vycházky ukazoval svému synovi vchod do usedlosti, kde prý jeho strýc s pancéřovou pěstí trefil jedno z německých obrněných vozidel. Němci obecní dvůr nakonec dobyli a zajali třiadvacet bojovníků z řad povstalců. Poslední zastávkou byl památník v Doudlebské ulici, kde nacisté 8. května 1945 zavraždili 23 zajatých povstalců ze dvora Reitknechtka.
Výklad Tomáše Jakla byl oceněn velkým potleskem účastníků vycházky a ještě po oficiálním konci odpovídal specialista na toto období na doplňující dotazy.
Další vycházka je naplánována do Lahoviček, kde se bude mluvit o bojích na Berounce. Účastníci se dozví také o tom, jakou roli sehrál povstalecký obrněný vlak ze Smíchovského nádraží.
Sraz je v sobotu 9. prosince ve 14.00 na zastávce MHD Lahovičky (ve směru z centra)
Délka trasy je 1,8 km;
Plán dalších vycházek si můžete přečíst na tomto odkazu. Budete-li se chtít některé z nich zúčastnit, nezapomeňte se registrovat: rezervaceakce@vhu.cz