Studentské demonstrace proti okupaci Čech a Moravy na podzim 1939 se stali záminkou pro rozsáhlou represivní akci nacistických bezpečnostních orgánů namířenou proti českým vysokým školám.
Po začátku druhé světové války začali české protesty proti okupační moci nabývat na intenzitě. Vrcholnou celonárodní akcí se 28. října 1939 staly demonstrativní oslavy výročí vzniku samostatného Československa, které v Praze ukončil ozbrojený zásah oddílů SS, přičemž byli smrtelně zraněni student medicíny Jan Opletal a pekařský učeň Václav Sedláček.
Právě Opletalův pohřeb dne 15. listopadu, jehož se účastnily tisíce lidí, se stal bezprostřední záminkou k rozsáhlému zásahu proti studentům coby nejradikálnější složce českého obyvatelstva. Akce vyvrcholila v noci z 16. na 17. listopadu 1939 razií proti vybraným vysokoškolským kolejím. Devět studentských vůdců bylo pro výstrahu ještě 17. listopadu bez soudu popraveno v Ruzyňských kasárnách, dalších 1200 studentů bylo zatčeno a odesláno do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, kde někteří z nich setrvali až do roku 1943. Asi 35 studentů podmínky života v koncentračním táboře nepřežilo. Veškeré české vysoké školy byly, údajně na přechodnou dobu tří let, uzavřeny. Tento zákaz se posléze protáhl až do konce okupace.
Hlavním iniciátorem akce a následných opatření byl státní tajemník Karl Hermann Frank. Cílem akce nebylo jen vytvoření odstrašujícího příkladu pro případ dalších veřejných demonstrací, ale i likvidace budoucí české inteligence, kterou nacisté od počátku okupace považovali za nejnebezpečnějšího protivníka.
Na památku těchto událostí byl v Londýně v roce 1941 na zasedání Mezinárodní studentské rady vyhlášen 17. listopad jako Mezinárodní den studentstva. Stal se tak jediným dnem mezinárodního významu, který má český původ.
Petr Bjaček