Vysokoškoláci v československé zahraniční armádě a 17. listopad

Násilné uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 bylo pro řadu studentů signálem k odchodu do československé zahraniční armády. Přesně rok na to, 17. listopadu 1940, byla na půdě Britských ostrovů obnovena činnost Ústředního svazu československého studentstva. Jeho členy mohli být studenti středních a vysokých škol a také jejich absolventi do pěti let od ukončení studia. Důležitou podmínkou členství bylo splnění branné povinnosti.

I když v následujících letech vzniklo ve Velké Británii osm poboček Ústředního svazu československého studentstva a jedna pobočka v USA, bylo těžiště práce organizace v čs. zahraniční armádě, kde také sloužila většina jeho vedoucích funkcionářů. Myšlenka slavit 17. listopad jako mezinárodní den studentstva ostatně vznikla v podzimních dnech roku 1940 v posádce dělostřeleckého oddílu I v Moreton Hall u Leamingtonu ve střední Anglii.

Během krátké doby se pro tuto ideu podařilo získat také zástupce studentských svazů všech spojeneckých národů. První velká oslava proběhla 16. listopadu 1941 v londýnské Caxton Hall, mj. za účasti prezidenta Beneše. Byla na ní přijata rezoluce, v níž se psalo: „My studenti Velké Británie, jejích dominií a Indie, Severní a Jižní Ameriky, Sovětského svazu, Belgie, Československa, Francie, Řecka, Číny, Holandska, Norska, Polska, Jugoslávie a všech svobodných zemí, abychom uctili památku popravených a umučených studentů, kteří jako první zvedli svůj hlas na znamení odporu proti utlačovatelům roku 1939, prohlašujeme 17. listopad Mezinárodním dnem studentstva.“

V následujících letech války byl již 17. listopad slaven v desítkách měst nejen ve Velké Británii, ale v celém svobodném světě. Počátkem roku 1942 byla založena Mezinárodní studentská rada, fungující až do léta 1944, kdy většina studentských funkcionářů spojeneckých národů bojovala na frontách. Jedním z jejích místopředsedů se stal vojín automobilní roty čs. brigády Pavel Kavan.

Podle statistik zhotovených v roce 1941 sloužilo v čs. zahraniční armádě 80 středoškoláků a 242 vysokoškoláků (53 studentů medicíny, 48 práv, 15 filosofie, 83 z technických oborů, šest ostatních a 37 studentů německých a zahraničních vysokých škol). Celkem 252 dalších pak uvádělo absolutorium vysoké školy s právem užívat akademický titul (MUDr. – 34, JUDr. – 71, PhDr. – 9, Ing. – 67, ostatní – 15 a 56 uvedlo absolutorium na německých a zahraničních vysokých školách).

Československá státní škola

Od září 1940 ve Velké Británii fungovala Čs. státní škola, na níž bylo možné získat vzdělání poskytované ve vlasti na obecných a měšťanských školách, ale také na reálkách a reálných gymnáziích. Zpočátku sídlila v jihoanglickém Camberley, avšak již o Vánocích roku 1940 byla nucena se přestěhovat do Hinton Hall nedaleko Whitchurch v hrabství Shorpshire.

Hned v prvním roce existence školy byla dána možnost ukončit vzdělání také vojákům čs. armády, kteří odešli do války před složením maturity. První zkoušky dospělosti čs. vojáků zde proběhly již na jaře 1941 a pravidelně se pak opakovaly až do léta 1945. Od jara 1941 do května 1942 zde složilo maturitu 67 vojáků, z toho 12 příslušníků čs. letectva v rámci RAF.

V listopadu 1941 byly u čs. brigády zahájeny také kurzy z učiva třetích a čtvrtých tříd měšťanských škol, určené především pro slovenské brance z Kanady. Zájem o ně byl značný – přihlásilo se do nich 115 frekventantů. Úspěšně je však na jaře 1942 absolvovalo jen 61 z nich.

Z řad čs. zahraniční armády se také rekrutovala většina mužských členů pedagogického sboru školy. Bývalými vojáky byli i oba ředitelé, čet. Miloš Sova, který v říjnu 1941 odešel na School of Slavonic Studies do Londýna a jeho nástupce npor. RNDr. Jan Havlíček, který pak školu řídil až do konce války.

Další studia na medicíně

Jednou z hlavních snah Ústředního svazu čs. studentstva v exilu bylo umožnit dostudovat co největšímu počtu čs. vysokoškoláků. Zatímco civilisté studovali na britských vysokých školách díky velkému spektru nabízených stipendií v podstatě bez větších problémů, v armádě musel student před tím, než se vrátil do školních lavic překonat řadu překážek.

Velení uvolňovalo k dokončení studia bez problémů pouze studenty lékařských fakult nejvyšších ročníků. Těm byla studijní dovolená poskytována již od května 1941. Spolu s nimi byla na podzim 1941 dána studijní dovolená také 11 právníkům, sedmi technikům a jednomu filozofovi, kteří měli těsně před zakončením studií. Koncem března 1942 jim však MNO odmítlo prodloužit studijní dovolené o pouhé tři měsíce a povolalo je zpátky k útvarům. Po dlouhých průtazích a intervencích britských míst byla studijní dovolená prodloužena jen dvěma studentům práv, kteří zůstali v Cambridge jako společníci jugoslávského krále Petara II.

Čs. medici mohli studovat i nadále. Dne 27. února 1943 bylo v Oxfordu za přítomnosti prezidenta Beneše promováno prvních 23 čs. lékařů z řad čs. zahraniční armády. Zdejší univerzita jim udělila akademické tituly v zastoupení Univerzity Karlovy. Další promoce se konala 24. července 1943, kdy lékařské studium ukončilo 18 studentů. Je paradoxní, že noví lékaři až na výjimky nenašli uplatnění v čs. jednotkách, ale v britském Royal Army Medical Corps, stejně tak jako další čs. lékaři, kteří studium absolvovali v následujícím roce.

Jiří Plachý