Zavedení KOBYLKY do výzbroje Československé lidové armády

V roce 1976 projednalo Kolegium ministra národní obrany zavedení reaktivního protitankového granátu pod vývojovým názvem KOBYLKA a rozhodlo o jejím přijetí do výzbroje Československé lidové armády (ČSLA) pod názvem RPG-75 v ráži 68 milimetrů.

+1

Potřeba účinné, jednoduché, spotřební ruční protitankové zbraně jednotlivce vyplynula z požadavků vedení boje v soudobých podmínkách, kdy podstatně stoupla nasycenost bojových sestav tanky a další obrněnou technikou. Tím se zvýšila i pravděpodobnost střetnutí s obrněnou technikou protivníka v hloubce a týlu sestavy vlastních vojsk, a tedy i nutnost zapojení maximálního počtu vojáků všech jednotek a odborností do boje s tanky. Obdobný trend byl sledován i v armádách potencionálního protivníka. Jeho výrazem byl značný počet různých typů protitankových prostředků začleněných ve všech jednotkách. Při porovnání palebných možností jednotek ČSLA v boji s tanky s možnostmi nepřítele byla v té době převaha na straně protivníka.

Vývoj nové protitankové zbraně jednotlivce oficiálně začal dne 26. října 1967 na základě usnesení 37. schůze Vojenské komise obrany ÚV KSČ, kdy byl do zvláštní části státního plánu rozvoje vědy a techniky na léta 1965–1970 zařazen úkol vyvinout ruční protitankovou zbraň jednorázového použití s názvem KOBYLKA. Termín ukončení vývoje byl stanoven na konec roku 1971. Původně stanovený termín ukončení vývoje nebyl splněn. Po konzultaci v SSSR v roce 1967 byly přepracovány parametry vyvíjené zbraně. Při prvních zkouškách se projevila nevhodnost původně používaného materiálu, praskala pouzdra zbraně. Nahrazení hliníkem tuto závadu odstranilo a rovněž se ustoupilo od použití umělých hmot. Za této situace předložila Výzbrojní správa Federálního ministerstva národní obrany 2. května 1972 novelizovaný úkol KOBYLKA. Jeho novelizace spočívala především ve změnách termínu ukončení vývoje, zahájení výroby a ve zvýšení nákladů na vývoj a sériovou výrobu. V roce 1971 byla předpokládaná cena za kus 280 tehdejších korun, v roce 1973 vzrostla cena na 1480 Kčs a o dva roky později na 3880 Kčs. Důvodem bylo podcenění náročnosti vyvinutí a výroby nové zbraně. V průběhu vývoje byla změněna konstrukční koncepce zbraně, nemožnost použití předpokládaných materiálů a nutnost přepracovat granát v důsledku doporučení sovětské strany v roce 1972 na zasazení autodestrukčního konstrukčního prvku do granátu.

Podnikové zkoušky probíhaly v letech 1970 – 1975. Následně byl RPG-75 předán k vojskovým zkouškám, které proběhly v prosinci roku 1974 a v březnu 1975. Takticko-střelecké přezkoušení potvrdilo použitelnost a vhodnost RPG-75 při plnění úkolů v bojových podmínkách. Na vzdálenost do 300 metrů na stojící cíle byla pravděpodobnost zásahu 91 procent. Vysoká přesnost a krátká doba letu granátu umožňovaly vést efektivní boj touto zbraní s pohybujícím se cílem o rozměru 2x2 metru na vzdálenost 200 metrů s vysokou pravděpodobností zásahu první ranou při čelním pohybu cíle na 81 procent a při bočním pohybu na 54 procent. V průběhu vojskových zkoušek byla stanovena i doba potřebná k zvládnutí základů a pravidel střelby s granátem, navržena organizace výuky a výcvik způsobu střelby včetně jejího materiálního zabezpečení u bojových útvarů i ve vojenských školách. Současně byla s vyhovujícím výsledkem přezkoušena i cvičná verze RPG Cv-75 s vložnou hlavní.

Tato cvičná verze s vložnou hlavní ráže 7, 62 milimetrů byla řešena tak, že umožňovala mnohonásobné použití a s ostrou verzí byla shodná z hlediska vzhledu i manipulace při střelbě. Pro cvičnou střelbu se používal náboj ráže 7, 62 milimetrů sestavený z 7, 62 milimetrů zaměřovací střely se stopovkou z náboje vzor 43 a z nábojnice ze 7, 62 milimetrů pistolového náboje. Kromě cvičné verze granátu byla pro výcvik vojsk vyřešena školní verze RPG Šk-75 pro základní výcvik v manipulaci. Pro komplexní zajištění výcviku vojsk se předpokládalo po základním výcviku se školním a cvičným granátem provést vybranými střelci v průběhu vojenské základní služby ukázkovou střelbu se skutečným náhradním granátem. Proto byla vyvinuta verze RPG Nh-75.

Reaktivní protitankový granát RPG-75 ráže 68 milimetrů byl jednorázovým, jednoduchým a ve své době velmi účinným prostředkem pro boj s tanky a dalšími obrněnými cíli na krátké vzdálenosti. Mohl být rovněž používán k ničení pevnůstek a v boji v osadě. Předurčen byl pro jednotky všech druhů vojsk, které ho měly používat pro posílení protitankové obrany předního okraje, pro obranu velitelských stanovišť a týlových velitelských stanovišť, spojovacích a radiotechnických uzlů, palebných postavení raket a dělostřelectva. Jeho zavedení do výzbroje ČSLA nevyžadovalo žádné organizační změny v jednotkách. Mohli ho obsluhovat vojáci různých odborností, kteří byli v jeho používání vycvičeni nebo nouzově i nevycvičeni. Ti se mohli s jeho obsluhou seznámit pomocí přiloženého vyobrazení. Reaktivní protitankový granát nahrazoval v té době již zastaralou pancéřovku 27 a částečně i sovětský RPG-7.

Za kalkulační jednotku pro výpočet celkové potřeby a pro stanovení organizačního začlenění na zavedení RPG-75 do výzbroje byla vzata motostřelecká rota na obrněných transportérech v obraně. Motostřelecká rota bránila opěrný bod v šířce do 1000 metrů a hloubce do 500 metrů. Podle zjištěných taktických norem armád USA a NSR mohly na tento opěrný bod útočit až dvě tankové nebo mechanizované roty (34 tanků nebo 32 – 34 obrněných transportérů). Ve prospěch motostřelecké roty byla vyčleněna část protitankových prostředků praporu, případně i tanky. V úvaze se počítalo s pěti protitankovými prostředky, které byly schopny vést boj s tanky protivníka ještě před předním okrajem obrany. Tyto zbraně byly schopny zničit 2 – 3 cíle, což znamenalo, že na přední okraj by dorazilo 19 – 24 tanků protivníka. Proti nim mohly zasáhnout již jen ruční protitankové zbraně. Dosavadní bojová sestava roty umožňovala použití 6 kusů sovětského RPG-7. K úspěšnému vedení boje s tanky proniknuvšími na přední okraj obrany bylo zapotřebí 13 – 18 protitankových ručních zbraní. Motostřelecké a průzkumné jednotky měly být vyzbrojeny 4 kusy RPG-75 a ostatní jednotky 2 kusy. Umístění a převoz RPG-75 záviselo na vybavení jednotky technikou. V boji jednotlivcem se zbraň nesla na rameni. V bojovém vozidle pěchoty BVP-1 byly 2 kusy upevněné v úchytech, v pásovém obrněném transportéru OT-62 TOPAS 3 kusy v lepenkových obalech v úchytech, v kolových obrněných transportérech OT-64 a OT-65 2 kusy v lepenkových obalech v úchytech.

Původní celková potřeba pro ČSLA čítala 465 000 kusů, ale po úpravě v roce 1972 klesla úhrnná potřeba na 196 654 kusů. Vyzbrojení jednotek Československé lidové armády bylo rozděleno do dvou etap. V první etapě (do roku 1980) měly být vyzbrojeny motostřelecké jednotky všech (mírových i válečných) vševojskových svazků a průzkumné útvary a jednotky. U jednotek hloubkového průzkumu nahrazoval RPG-75 dosud používaný sovětský RPG-7. Pro první etapu se předpokládalo vyrobit 65 000 kusů. Ve druhé etapě (po roce 1980) měl nahradit RPG-75 sovětský RPG-7 a zastaralou pancéřovku 27 u všech jednotek ostatních druhů vojsk, u nichž nebyla pancéřovka organickou zbraní s plánovanou obsluhou. Uvolněný RPG-7 by přezbrojil motostřelecké jednotky dosud vyzbrojené pancéřovkami 27. Po roce 1980 měla armáda obdržet zbylých 131 654 kusů nového reaktivního protitankového granátu. Mimo ČSLA ho mohly používat jednotky Federálního ministerstva vnitra a Lidové milice. Spojené velení doporučilo také jeho zavedení do armád Varšavské smlouvy vedle již užívaného sovětského RPG-18 (MUCHA).

Jan Šach