Rok 1954 přinesl obrovský propad zbrojní výroby. Ačkoli byl plánován nárůst o 11 %, nastal pokles oproti předcházejícímu roku o jednu šestinu. Tato čísla přesvědčivě dokládají, jak bylo československé hospodářství vybičováno a vyčerpáno plněním tzv. zbrojní tříletky, která se negativně projevila na poklesu životní úrovně obyvatelstva a byla jednou z příčin provedení měnové reformy.
Na ekonomické problémy a růst sociálního a politického napěti se vláda a KSČ pokusily reagovat úpravou hospodářské politiky. Přijatá usnesení měla zvýšit životní úroveň obyvatelstva, zrychlit rozvoj surovinové a energetické základny pro těžký průmysl, zvýšit výrobu lehkého průmyslu, potravinářského průmyslu a zemědělství a byla doprovázena řadou úsporných opatření.
Jakmile se situace stabilizovala, tempo zbrojení se opět zvýšilo. Jmenovité (tj. nejdůležitější) úkoly v ministerstvu strojírenství měly oproti roku 1954 vzrůst téměř o polovinu. Plán musel být s ohledem na četné potíže třikrát „zohledňován“ (tj. snížen) a přesto byl splněn jen na neuspokojivých 84 % a oproti roku 1954 přinesl zvýšení jen o pouhá 4 %.
Důvody nesplnění se hledaly v nedostatečné práci vedoucích pracovníků ministerstev a vedení zbrojních závodů, v nezajištění řádné technologické přípravy výroby, značné absenci a fluktuaci dělníků, chybné mzdové politice, nedostatečné péče o kvalifikované pracovníky apod. Průběžným jevem byly růst neproduktivních nákladů (penále za špatnou kvalitu výrobků, nedodržení smluvních dodacích lhůt atd.) a také značná zmetkovitost; ta dosáhla u některých komponentů takového rozsahu, že musely být urychleně dovezeny ze SSSR a dalších států.
V jednotlivých odvětvích měl plán jmenovitých úkolů dosáhnout objemu více než 4,3 mld. Kčs. Konečný plán byl snížen na cca 3,6 mld. Kč, tj. 0 16 %, a byl splněn jen na 3 mld. Snižování plánu a některých dodávek bojové techniky se projevilo v nesplnění plánovaného vyzbrojení armády. Tím byla ovlivněna i exploatace bojové techniky a výcvik vojsk.
Nedostatek náhradních dílů zejména pro letectvo a speciální vozidla znemožnil provádění oprav v potřebném rozsahu a odpovídající využití bojové techniky.
Honba za objemovými ukazateli vedla až k absurdnímu konstatování, že plán výroby byl sice splněn na 107 %, ale až z dalšího textu je možné se dozvědět, že soupravy náhradních dílů byly dodány neúplné a že chyběly ty nejdůležitější – zalomené hřídele, vložky válců, pístní kroužky, vačkové hřídele atd. Zdálo by se, že nedostatek náhradních dílů je jen podružnou záležitostí. Ale jejich deficit nejen v roce 1955, ale i v následujících desetiletích velmi negativně ovlivňoval i zahraniční obchod se speciálem.
Realizace plánu vedle průběžného snižování obsahovala i další charakteristický rys. Tím bylo značně nerovnoměrné plnění v průběhu roku. Dodávky se soustřeďovaly na závěr roku, zatímco zimní a jarní měsíce končily obrovským propadem. Celý koloběh se opakoval po několik desetiletí (např. v roce 1955 byl plán zbrojní výroby za měsíc leden splněn jen na 48 %, a za první pololetí na pouhé dvě třetiny).
Plán zbrojní výroby na rok 1955 mimo jiné ukládal, aby byla čs. armáda zabezpečena požadovanými bojovými prostředky a zajištěno využití kapacit a pracovních sil při poklesu zbrojní výroby jako důsledku částečného uvolnění mezinárodního napětí. Podrobná analýza však v textu na tuto skutečnost nepoukazuje, stejně jako materiály týkající se plánů zbrojní výroby na třetí pětiletku. Z nich plyne, že určitý pokles byl dán především přípravnou fází na nové přezbrojení armády.