Plukovník generálního štábu Vltavský se narodil jako Zdenko Waldhütter 8. srpna 1894 v Dolním Městě u Lipnice. Byl jazykově nadaný, bohužel po třech semestrech práv byl v roce 1915 odvelen do války v rakousko-uherském stejnokroji. Na východní frontě byl dvakrát raněn a v červnu 1916 zajat.
V prosinci 1916 se přihlásil do čs. legií. Pro svou znalost francouzštiny byl přesunut na francouzskou frontu. Od 14. listopadu 1917 byl zařazen do 21. čs. střeleckého pluku v Cognaku. V červnu 1918 odjel do pole jako velitel jeho 5. roty a zúčastnil se bojů v Alsasku a u Terronu. Po návratu do vlasti byl koncem ledna 1919 opět raněn v bojích na Těšínsku.
Sloužil poté jako důstojník v čs. armádě. Od listopadu 1923 byl přemístěn ke 2. (zpravodajskému) oddělení Hlavního štábu. V době procesu proti maďarskému špionovi Vojtechu Tukovi v roce 1929 působil jako soudní znalec a značnou měrou přispěl k Tukovu odsouzení. V roce 1931 byl určen jako vojenský přidělenec čs. vyslanectví v Paříži s akreditací pro Francii, Belgii, Švýcarsko a Velkou Británii. Proto si počeštil své německy znějící jméno podle rodného jména své matky na Zdeněk Vltavský. V letech 1935–1939 pak sloužil nejprve jako zástupce velitele a poté jako velitel pluku útočné vozby 1 (což byl dobový odborný termín pro tankový pluk) v Milovicích.
Za mobilizace v září 1938 působil jako podnáčelník štábu 1. armády „Havlíček“ v Čechách. Po nacistické okupaci byl převeden na ministerstvo financí jako úředník a v roce 1941 byl jako bývalý legionář dán do výslužby. Za okupace byl aktivní účastník odboje v organizacích Obrana národa, RU-DA a zpravodajské skupině generála Slunečka („Alex“).
Dne 2. dubna 1945 jej pplk. gšt. František Bürger pověřil vybudováním tankové jednotky pro připravované povstání v Praze. Tento úkol plk. gšt. Vltavský splnil a v době povstání velel pražským povstaleckým jednotkám útočné vozby, které do boje proti nacistům nasadily deset obrněných vozidel. Z armády byl propuštěn v roce 1948 a vystěhován z Prahy. Byl zaměstnán jako skladník a dále šikanován komunistickým režimem. Žil v Ledči nad Sázavou, kde 17. března 1963 zemřel. Zdeněk Vltavský byl rehabilitován v roce 1991.
TOMÁŠ JAKL