Další unikát: VHÚ získal do sbírky „dělníka vyloďovacích operací“

Dne 18. září letošního roku proběhla dražba celé sbírky rušeného francouzského Tankového muzea v Normandii (Normandy Tank Museum) v městečku Catz. Zúčastnily se jí stovky soukromých sběratelů i zástupců muzeí z celého světa. Vzhledem k mimořádnosti této události se poprvé ve své historii zúčastnil zahraniční dražby rovněž Vojenský historický ústav Praha.

+17

Rušené muzeum mělo mezi svými exponáty také dva americké obojživelné pásové vyloďovací transportéry LVT 4 z období 2. světové války. A jeden z nich Vojenský historický ústav Praha nakonec zakoupil.

„Vojenský historický ústav získal do sbírky dnes již velmi vzácné vozidlo, které se podílelo na řadě zlomových operací 2. světové války a stalo se doslova symbolem vyloďovacích operací 2. světové války a počátku studené války,“ říká ředitel Odboru muzeí Vojenského historického ústavu Praha plukovník Mgr. Michal Burian a pokračuje: „V případě LVT jde o vozidlo, které bylo zcela typické pro tichomořské bojiště, ale které se rovněž podílelo na řadě operací v Evropě, zejména na přechodu přes řeku Rýn, který umožnil rychlý postup jednotek americké a britské armády do Německa. Sbírka těžké bojové techniky VHÚ tak byla významným způsobem obohacena o zástupce techniky, která se v ní dosud vůbec nenacházela, a která představuje jeden z mezníků ve vývoji vojenské techniky první poloviny 20. století. LVT stálo na počátku konstrukce specializovaných vozidel pro obojživelné operace, která jsou vyvíjena dodnes.“

Konkrétní typ získaného transportéru LVT 4 přezdívaný Water Buffalo (Vodní buvol) byl schopen přepravit až 24 plně vyzbrojených vojáků (někdy se uvádí 30) nebo 4 000 kg nákladu. Poháněl jej letecký vzduchem chlazený hvězdicový sedmiválec Continental o výkonu 250 k (stejný byl používán v tancích Stuart). Na silnici dosahoval rychlosti 32 km/h, na vodě 12 km/h.

Zajímavá je i otázka ceny, za níž se VHÚ podařilo tento exponát pořídit. Mezi draženými položkami byla celá řada předmětů, které by mohly sbírky VHÚ významným způsobem doplnit a obohatit. „Měli jsme zájem o zhruba pět nebo šest exponátů, ceny mnoha položek dražby se však bohužel v naprosté většině případů vyšplhaly zcela mimo možnosti českého muzea – a v řadě případů ale i mimo jakoukoliv reálnou hodnotu nabízených historických předmětů,“ vysvětluje plukovník Michal Burian. „To pouze potvrdilo trend z posledních let, kdy se řada „sběratelů“ především ze zemí bývalého Sovětského svazu pokouší uložit peníze doslova do čehokoliv. I přesto slavil nakonec VHÚ úspěch a podařilo se mu vydražit předmět, o který od počátku usiloval. A nejen že podařilo, ale dá se říci, že se jednalo o nejvýhodnější nákup v rámci celé dražby. První vozidlo LVT se vydražilo za 68 tisíc euro. VHÚ se však podařilo vydražit druhý kus za 30 tisíc euro, což je nejen výrazně méně než první kus, ale ještě o 10 tisíc euro méně, než byla spodní předpokládaná hranice dražební společnosti a tedy i spodní mez znaleckého posudku.“

Co se vlastně skrývá pod zkratkou LVT 4 - Landing vehicle tracket?

Tento vyloďovací transportér je typickým představitelem vývoje specializované techniky pro obojživelné operace v letech 2. světové války. Pro operace, které patřily mezi zlomové okamžiky války, byly vyvíjeny obojživelné transportéry schopné přepravovat mužstvo, menší vozidla či zbraně a zásoby. Základem transportérů LVT bylo civilní záchranné obojživelné vozidlo Alligator, vyvinuté Donaldem Roeblingem již v roce 1935. O dva roky později se o modifikovaný typ začala zajímat americká námořní pěchota.

V roce 1940 vznikl ve spolupráci Donalda Roeblinga a amerického námořnictva prototyp vojenské verze. První LVT 1 byl dodán v létě 1941. Dodávka prvních 200 vozidel byla objednána u firmy Food Machinery Corporation (FMC), která se do té doby zabývala především výrobou postřikovačů na insekticidy a dalšího vybavení pro farmáře.

Poprvé byly LVT bojově nasazeny při jedné z přelomových operací války v Tichomoří, bojích na Guadalcanalu v srpnu 1942 až únoru 1943. Vývoj transportéru se od té doby nezastavil až do konce války a pokračoval i několik let po ní. Kromě Spojených států amerických používaly LVT i armády Velké Británie a Austrálie. Po operaci na Guadalcanalu, kde byly LVT použity především k zásobování amerických jednotek, došlo poprvé k jejich využití při útočné operaci přímo při vylodění na atolu Tarawa v listopadu 1943. Typ LVT 4 byl poprvé použit při vylodění na Saipanu v Mariánském souostroví v červnu 1944, zásadní roli pak sehrál i při vylodění na ostrově Iwodžima v únoru 1945.

Transportéry LVT byly použity i při vylodění v Severní Africe v listopadu 1942. Britská armáda obdržela prvních 200 LVT v závěru roku 1943 k nácviku připravovaných obojživelných operací na evropském bojišti. Použity byly v rámci vyloďovacích operací v Normandii, ale zejména při bojích o přístav Antverpy a při násilném překročení řeky Rýn, které bylo rozhodující pro rychlé ukončení války na západní frontě. Nasazeny byly například i při překročení řeky Labe. Několik LVT 4 bylo v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu dodáno i do Sovětského svazu. Rudá armáda je použila při útoku přes řeky Odru a Dunaj.

Po 2. světové válce byly některé modifikace LVT použity ještě v Korejské válce, například při vylodění v Inčchonu, a francouzská armáda je používala při válce v Indočíně a při Suezské krizi.

Po vydražení transportéru ve Francii byl exponát převezen v minulých dnech do České republiky, respektive do Vojenského technického muzea Lešany, které je součástí Vojenského historického ústavu Praha. Náročnou přepravu vozidla o šířce 3,3m zajistil 14. pluk logistické podpory z Pardubic, který během jízdy zároveň musel dodržet striktní pravidla přepravování takového typu materiálu v zemích, kterými projížděl. Celkově pardubičtí logistici najeli 3 341 km.

Vzhledem k tomu, že transportér byl zakoupen ve velmi dobrém stavu, bude na něm přes zimu provedena jen základní údržba. Veřejnosti by se měl představit na jaře příštího roku, a to v rámci zahájení další muzejní sezóny ve Vojenském technickém muzeu Lešany.

 RED