V šedesátých letech minulého století byly mezi leteckými amatéry velice populární různé konstrukce vírníků, tj. létajících strojů využívajících k vyvození vztlaku volně rotující křídlo. K pohonu sloužily buďto upravené motory s vrtulí, nebo byly vírníky vlekány jako rotorové kluzáky. Postupně byly ve světě rozšířeny konstrukce Igora Bensena z USA, umožňující i samostatné sestavení z profesionálně připravených stavebnic.
Malý jednomístný typ B-8 se továrně vyráběl až do roku 1987, ale amatérské stavby podle původních plánů pokračovaly i později. Také v Československu našly vírníky své příznivce. Jedním z nich byl Ing. Petr Dobiáš z Brna, který v roce 1973 zhotovil modifikovaný stroj podle Bensenova vzoru. Úprava spočívala ve dvoumístném provedení vírníku a zejména ve vlastním návrhu rotorové hlavy a ocelové konstrukce hlavního podvozku. Rotorový kluzák jeho stavitel provozoval v letech 1973–1978 na záložní ploše Jamolice a měl nalétáno přes 50 hodin bez nehody. K jeho vytažení do vzduchu byl používán osobní automobil.
Do sbírek Leteckého muzea jej věnoval jeho stavitel v roce 1980. Následně byl několikrát vystavován v expozici Leteckého muzea a posléze uložen v depozitáři.
průměr rotoru 6,82 m
délka 3,46 m
hmotnost prázdného vírníku 77 kg
maximální vzletová hmotnost 260 kg
vlečná rychlost 60 km/h
přistávací rychlost 30 km/h