CHMELA, Miloslav. Naplněný čas života

S blížícím se 75. výročím konce druhé světové války a s narůstající intenzitou válečných událostí tohoto období s přímým vztahem k našim vojenským dějinám se těžko vybírá publikace k prezentování. Jen v tematice „velkých“ vojenských dějin března 1945 je možno volit mezi největším spojeneckým náletem na Prahu, zahájením a první fází ostravsko-opavské operace, jíž se účastnila i 1. čs. tanková brigáda, zahájením bratislavsko-brněnské operace a např. bojů 1. čs. samostatného sboru u Liptovského Mikuláše. Poněkud ve stínu těchto dějů zůstává činnost domácího odboje, a právě proto jsme k představení vybrali knihu Naplněný čas života Miloslava Chmely.

Partyzánská brigáda Mistra Jana Husa byla zformována kolem dvanáctičlenného partyzánsko-organizačního paravýsadku Mistr Jan Hus, který byl vysazen v noci 26. října 1944 u Podhořan, východně od Čáslavi v Železných horách, které tvoří severozápadní část Českomoravské vrchoviny. Parašutistům se podařilo úspěšně se v prostoru zachytit, navázat kontakty s místním obyvatelstvem a odbojem a rozvinout zpravodajskou a diverzní činnost. Kvůli jejich činnosti byla v prosinci 1944 založena zvláštní služebna gestapa v Chrudimi a v Krucemburku protipartyzánské stíhací komando, jehož členy bylo i 50 vlasovců nasazovaných jako konfidenti. Výsadkářům i jejich spolupracovníkům se podařilo uniknout německé zimní protipartyzánské ofenzivě a v únoru 1945 byl oddíl povýšený na partyzánskou brigádu.

Přesto se nedostali z hledáčku gestapa na dlouho. Dne 26. března se podařilo německé odposlouchávací službě zaměřit vysílačku štábu brigády v lese severně od Leškovic. Následoval zátah více než 270 příslušníků gestapa, policie a SS, kteří večer obklíčili 7 odbojářů (5 sovětských výsadkářů a 2 české partyzány). Ti se bránili většinu noci, dle hlášení gestapa trvala přestřelka od 18.40 do 4.00, než obráncům došla munice a poslední výstřely si ponechali pro sebe. Padl velitel brigády major A. V. Fomin, dále I. V. Perchunov, A. N. Čepurov, M. N. Pojlaková, L. A. Smyková, Jan Janáček a Josef Coufal. Tento nesporný úspěch německých ozbrojených složek však činnost brigády nepřerušil, velení převzal politický komisař výsadku Miroslav Pich-Tůma (jediný Čech původního výsadku, kovaný komunista a posléze velmi kontroverzní příslušník StB), který brigádu dovedl do vítězného konce války, kdy se její oddíly zapojily do květnového povstání například ve Žďáru nad Sázavou, v Německém (Havlíčkově) Brodě či Holicích. Počet partyzánů a spolupracovníků brigády Mistra Jana Husa do konce války dosáhl více než 1600 osob.

Prezentovaná kniha, vázaná v pevných deskách formátu A5, je připomínkou všech statečných příslušníků našeho domácího odboje, kteří spolupracovali s partyzánskou brigádou Mistra Jana Husa. Publikace přináší samozřejmě v prvé řadě stručnou historii jednotky, a to jak organizační, tak zpravodajskou a bojovou. Velice zajímavá je ale také stať zamýšlející se nad specifiky partyzánského boje v českých zemích, které byly zcela odlišné od rozsáhlých prostor Ukrajiny či od slovenských hor. Nebylo tady možné shromáždit na jednom místě větší partyzánské síly, ale naopak bylo nutné rozptýlit více menších oddílů na větší území. Část partyzánů byla vedena jako „civilní“ členové, kteří nepřebývali s lesním oddílem, ale žili běžným životem a akcí se účastnili jen večer a v noci. Vysoké zalidnění krajiny v Čechách a bohatá infrastruktura mohla být podle pisatele i výhodou pro partyzány, neboť počet proti nim zasahujících jednotek narůstal geometrickou řadou s každou cestou, kterou bylo třeba uzavřít, a s každou obcí, kterou bylo třeba prověřit. Zajímavé jsou také poznatky k životu lesních oddílů, například: pokud si v mraze partyzán poleje vodou celtu, v níž bude nocovat – ta zmrzne a vytvoří krustu, která nepropustí tělesné teplo ven (podobně jako miniaturní iglú).

Další kapitolu knihy tvoří chronologický přehled událostí a bojových akcí jednotky. Značnou část knihy také představují přílohy sestavené bývalým komisařem Pichem-Tůmou. Vedle výběru z fotografií se jedná také o seznam příslušníků brigády rozdělený podle místa jejich působení. Zajímavé jsou například pokyny pro vedoucí ilegálních národních výborů – tedy jakýsi základní manuál pro odbojovou organizaci shrnující její úkoly a doporučení k zachování konspiračních zásad. Jistě zaujme i text věnovaný postupům gestapa a varováním, na co si mají odbojáři dávat pozor, nebo dokument s názvem Co dělat v převratové době.

Přestože kniha vyšla poprvé v roce 1980 a podruhé o devět let později, lze konstatovat, že ji nutná ideologická zátěž příliš nepostihla. O odvaze výsadkářů i jejich domácích spolupracovníků asi není třeba pochybovat, stejně tak je ale jasná i politická orientace výsadkářů, kteří v tomto směru ovlivňovali i své spolupracovníky. Jejich pomoc se zakládáním ilegálních národních výborů (dle pokynů exilové čs. vlády v Londýně) tak kráčela samozřejmě ruku v ruce s faktem, že se politický komisař Pich-Tůma snažil prosazovat „jediný správný světonázor“. Kniha se ale rozhodně zabývá více partyzánským bojem a jeho vedením nežli politikou. A partyzánská brigáda Mistra Jana Husa je právem považována za jednu z nejvýznamnějších partyzánských jednotek v českých zemích, větší význam a členskou základnu měly snad jen Rada tří a 1. partyzánská brigáda Jana Žižky.

Citace:

CHMELA, Miloslav. Naplněný čas života : k historii partyzánské brigády Mistra Jana Husa. 2. vyd. Praha : Naše vojsko, 1989. 99 s. ISBN 80-206-0055-8.

Doplňme ještě dovětek z pera Prokopa Tomka, historika VHÚ, který se zabývá problematikou období totality:

Za jeden ze svých důležitých projektů  při snaze o historické zpracování činnosti Partyzánské Brigády Mistra Jana Husa označil Miroslav Pich knihu Naplněný čas života. Údajně sám požádal o pomoc při práci na dějinách brigády za normalizace politicky nežádoucí Milenu Honzíkovou. To byla pozoruhodná osobnost, která ukazuje rozpětí Pichových kontaktů, byť prapůvod je třeba hledat opět v poválečném partyzánském hnutí.

PhDr. Milena Honzíková (1925-2001) v době nacistické okupace nejprve studovala na gymnáziu. V letech 1941-1942 se ale ocitla ve vazbě gestapa a pak v partyzánské brigádě Jermak. V roce 1945 pak byla členkou vedení Sdružení českých partyzánů, kde se nepochybně setkala s M. Pichem. V roce 1949 absolvovala na Filozofické fakultě UK v Praze. Zde byla v únoru 1948 jako studentka předsedkyní (!) akčního výboru Národní fronty a pak členkou fakultního výboru KSČ. To znamená, že zde vedla čistky nekomunistických studentů a pedagogů. Deset let pak pracovala v prezidentské kanceláři. Dále pak byla odbornou asistentkou na katedře české a slovenské literatury FF UK v Praze a v letech 1963-1966 dokonce vyučovala  na univerzitách v Neapoli  a v Římě.

Od roku 1958 bezmála dvacet let spolupracovala jako dramaturg s režiséry Podskalským, Schormem, Kadárem či Klosem.  V roce 1966 se vrátila na katedru české a slovenské literatury UK v Praze. V roce 1970 byla ale vyškrtnuta z KSČ a v roce 1976 musela odejít z univerzity odejít. Pak pracovala jako lektorka a dramaturgyně v Laterně Magice. V roce 1990 se vrátila nakrátko externě na FF UK.

Tedy partyzánka, spisovatelka, pedagožka, literární historička, dramaturgyně, překladatelka, scénáristka.  Z Pichova podnětu se podílela pod pseudonymem Miloslav Chmela (což bylo příjmení matky M. Honzíkové za svobodna) na knize s neurčitým názvem „Naplněný čas života“. Orientoval jen podtitul „K historii partyzánské brigády Mistra Jana Husa“. S pomocí Jana Pravdy (místopředsedy KNV v Hradci Králové a předsedy vydavatelské rady nakladatelství Kruh) se prý Pichovi podařilo knihu v roce 1980 vydat.

Poměrně stručná úvodní padesátistránková studie vypráví velmi přístupným způsobem historii působení výsadku od října 1944 až do konce války včetně jakéhosi heslovitého kalendáře událostí z historie brigády. Závěr navozuje dojem nevysloveného podílu Miroslava Picha na knize. Autoři se zaštiťovali snahou o vyjádření pravdy padni komu padni. Přitom je ale dílo ve skutečnosti opět stejným subjektivním vylíčením historie partyzánské brigády Mistra Jana Husa z pera Miroslava Picha jako dříve. Je třeba ale vyzdvihnout výrazně větší pozornost - než dříve - věnovanou obětem, a to i z řad civilního obyvatelstva. Knihu doplňuje rozsáhlá obrazová příloha a k tomu dokumentární příloha s přepisy několika dobových dokumentů z pera Miroslava Picha-Tůmy.

Novinkou pak byl jistě nepochybně velice pracný rozsáhlý seznam příslušníků partyzánské brigády včetně míst působení a dat narození.  Knihu recenzovali Irena Ulrichová z Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ v Praze, Jan Gebhart z VHÚ Praha a Jiří Frajdl z Pedagogické fakulty v Hradci Králové. Práce prý byla podle Picha využita jako podklad pro vytvoření muzejní expozice v Leškovicích.

Ve skutečnosti kniha zjevně nesplňovala požadavky na odborné dílo třeba tím, že neobsahovala seznam pramenů či použité literatury a s výjimkou několika citovaných dokumentů gestapa (bez uvedení zdroje) nebylo vůbec jasné, na jakém základě vůbec vznikla, zda ze svědectví či písemných pramenů. Je samozřejmě jasné, že základním zdrojem byly stále stejné vzpomínky Miroslava Picha. Kniha vyšla ve druhém vydání ještě v roce 1989 v Našem vojsku.