Ing. Jaroslav Šlechta měl k letecké technice blízko odjakživa. Již po první světové válce působil v Leteckém arsenálu na pražském Výstavišti. V meziválečném období se proslavil jako vedoucí konstrukce letadel v ČKD – Praga. Mezi jeho díla patří sportovní letadlo Praga E-114 „Air Baby“, dopravní letadlo E-210 nebo průzkumný letoun a lehký bombardér E-51.
Za druhé světové války byl Ing. Jaroslav Šlechta donucen odejít do německého města Halle a pracovat na vývoji vrtulníků pro Němce. Svůj nadání však v tomto ohledu plně rozvinul až po druhé světové válce, kdy se stal hlavou konstrukční skupiny LT3 (později přejmenované na LC) – tato skupina zakotvila ve znárodněné firmě Aero. Ing. Šlechta vypracoval návrh vrtulníku XE-I se dvěma nosnými rotory a do stádia prototypu dovedl stroj XE-II s jedním nosným rotorem – práce na něm však byly zastaveny po tragické nehodě roku 1952.
A především se Jaroslav Šlechta stal duchovním otcem vrtulníku HC-2 „Heli Baby“, sériově vyráběného od roku 1958. Vývoj vrtulníků však dlouhodobě trpěl nedostatkem zdrojů a nezájmem či přímo nepřátelstvím nadřízených míst; opakovaně došlo k zavržení domácích typů ve prospěch strojů sovětských.
V 60. letech Ing. Šlechta odešel do důchodu, avšak ani tehdy se neizoloval od své celoživotní práce – s konstrukcí HC-3T se zapojil do soutěže o nový vrtulník. (Přednost nakonec dostal návrh HC-4 kolegy Jaroslava Tekla – roku 1971 však byl i jeho vývoj, započatý roku 1967, zastaven na rozkaz shora.) Ing. Jaroslav Šlechta zemřel roku 1989.