Řád založil roku 1808 perský šáh Fath Alí (1797–1834) z dynastie Kadžárovců jako všeobecně záslužný řád o pěti třídách. Stejně jako mnozí jiní evropští i mimoevropští „zakladatelé“ vycházel při pozdějším dělení řádu ze vzoru francouzské Čestné legie.
Řádový odznak tvoří brilantující hvězda, v jejímž okrouhlém, modře smaltovaném středu, stojí lev. Za ním vychází slunce zlatavé barvy. Figura lva obvykle drží v tlapě vztyčenou šavli, což se ovšem netýká řádu uděleného cizinci (stejně jako v případě zde představeném). Jde o původní perský (od roku 1935 íránský) státní znak, užívaný až do svržení monarchie v roce 1980. Odlišení stupně dekorace je v případě Řádu Slunce a lva řešeno v zásadě snižujícím se počtem cípů řádové hvězdy. Stupeň první, pro nějž je charakteristická kombinace klenotu, nošeného na tzv. velkostuze a řádové hvězdy, začíná na počtu osmi cípů hvězdy. Sedmicípá je hvězda druhého stupně, nošeného ve formě klenotu na nákrční stuze a náprsní hvězdy. Šest cípů má hvězda nákrční dekorace třetí třídy. Čtvrtou a pátou třídu (pěticípá hvězda), nošenou ve formě náprsní dekorace, odlišuje pouze malá hvězdicovitá ozdoba, umístěná u vyššího stupně mezi klenot a stuhu.
Zajímavé je i stavovské a národnostní odlišení nositele, vyjádřené barvou stuhy uděleného řádu. Příslušníkům perského vládnoucího dvora byla dekorace udělována na modré stuze, Peršanům mimo tento okruh pak na červené či bílá stuze a cizincům na stuze zelené (navíc s odlišením heraldické figury lva).
Řádová dekorace byla získána do sbírky Vojenského historického ústavu v roce 1976 darem jako součást pozůstalosti soukromého sběratele.