Srážka u Nebes [v roce 1759]

Před 260 lety Evropou a vlastně i zbytkem světa otřásala sedmiletá válka, která zasáhla kromě starého kontinentu i obě Ameriky, Indii, Afriku, Oceánii a moře obecně. O jejím středoevropském bojišti jsme psali již několikrát (viz Lovosice 1756 1 - ZDE, Lovosice 1756 2 - ZDE, Kolín 1757 - ZDE , Olomouc 1758 - ZDE, Guntramovice a Domašov 1758 - ZDE nebo Česká Skalice 1758 - ZDE), neboť České země se v tomto konfliktu staly místem vojenských střetů v pěti letech ze sedmi. Po letech 1756–1758, kdy Čechy a Morava představovaly jedno z hlavních bojišť, měl být rok 1759 pro zdejší obyvatele přece jen o něco klidnější. Ani tentokráte se jim ale válka nevyhnula úplně.

Největší pruský vpád do Čech proběhl již koncem dubna 1759. Armáda pruského prince Jindřicha zaútočila do země 14. dubna dvěma postupovými proudy přes Horu Svatého Šebastiána a Nakléřovským průsmykem, přičemž snadno prorazila výrazně slabší jednotky hraničního kordonu. Cílem Prusů byly tereziánské armádní sklady (Ústí nad Labem, Lovosice, Litoměřice, Budyně nad Ohří, Žatec, Chomutov, Libochovice, Most), v nichž se shromažďovaly zásoby na zahájení tažení v tomto roce. Útok přišel zcela nečekaně a zasáhl prakticky celou oblast mezi Ohří a Labem, od Kadaně po Budyni nad Ohří (odkud byl 18. dubna veden průzkum až k Velvarům). Po splnění úkolu, tedy zničení či vyrabování armádních magazínů, se Prusové 21. dubna obrátili na ústup. Podobný vpád menšího rozsahu provedla i pruská hlavní armáda do Rakouského Slezska a na Moravu, ale s menším úspěchem. Výsledkem celé akce bylo výrazné zpoždění a omezení akceschopnosti tereziánské armády pro následující léto.

Princ Jindřich Pruský po návratu do Saska vytáhl se svojí armádou proti říšské armádě (konglomerát tereziánských jednotek a jednotek dalších říšských suverénů pod velením prince Zweibrückenského) do Frank, přičemž jeho vojsko, primárně Finckův sbor, procházelo Ašským výběžkem. Během tohoto tažení poblíž obce Nebesa u Aše narazil na rakouské jednotky sboru polního podmaršálka Maguira. Ten svedl 8. května s Finckovým předvojem ústupový boj, během něhož se dokázal vyvázat z dotyku s nepřítelem a ustoupit směrem k Chebu.

Prezentovaná publikace formátu A5 v měkkých deskách, kterou si připomínáme výše zmíněnou událost, je svým způsobem velmi zajímavá. Jedná se totiž o interdisciplinární práci, jejíž autoři pracují jako historikové, archiváři, archeologové či etnologové. S ohledem na to, že kniha vyšla roku 1992, se jedná o jednu z prvních vlaštovek tohoto přístupu k výzkumu vojenských dějin. Nepřekvapí, že mezi autory nalezneme archeologa prof. PhDr. Václava Matouška, CSc., který se problematice interdisciplinárního výzkumu novověkých bojišť věnuje dlouhodobě, a jeho jméno nalezneme v řadě dalších prací s touto tématikou (Třebel 1647, Rozvadov 1621 atd.). Publikace má formu typického nízkonákladového regionálního tisku, nicméně i tak jsou odborné texty se standardním poznámkovým aparátem doplněny řadou obrazových příloh, které jsou v případě archeologické studie nezbytné. Bohužel lze konstatovat, že kniha nejspíš nepřekročila rámec regionu a nevešla do povědomí širší veřejnosti, což je bezpochyby škoda. Lze jen doufat v možné druhé vydání knihy, která svým pojetím skýtá značný potenciál.

Protože publikace je již běžně nesehnatelná, lze si ji ke studiu zapůjčit jen v knihovnách, včetně Knihovny VHÚ Praha. A protože se zabývá obdobím sedmileté války, která se snad v posledních letech trochu více dostala do povědomí širší veřejnosti, lze předpokládat, že si své čtenáře najde i dnes. Nakonec válečné operace v Českých zemích roku 1759 jsou oproti letům předcházejícím stále většinou opomíjenou záležitostí.

Citace:

Srážka u Nebes [v roce 1759]: sborník příspěvků z komplexního výzkumu vojenské epizody ze sedmileté války. Cheb: Chebské muzeum, 1992. 119 s.