Výroba tohoto velice rozšířeného francouzského tanku, známého také jako FT-17, byla zahájena roku 1917. Tank vážil zhruba 6,5–6,7 tuny. Jeho pancéřování bylo silné 6 až 22 mm. Motor Renault o výkonu 35 koní umožňoval jet v terénu maximální rychlostí 8 km/h. Zvláštnost představovala zaoblená „ostruha“, která zabraňovala převrácení tanku při zdolávání strmých překážek. I s ní činila délka tanku 5 m, šířka 1,74 m a výška 2,14 m.
Tank FT-17 měl již otočnou kulatou nebo osmibokou věž. Výzbroj představoval původně kulomet Hotchkiss ráže 8 mm, od roku 1918 byl u velké části nově vyrobených tanků nahrazen kanónem ráže 37 mm. Existovala také spojovací verze bez výzbroje, ale s rádiem ve zvětšené nástavbě. Osádku tvořili dva muži, u spojovací verze tři. K prvnímu bojovému nasazení tanku FT-17 došlo koncem května 1918 na Marně.
Ve Francii bylo za první světové války vyrobeno celkem 3 177 kusů tanku FT-17. Jeho drobnými úpravami vznikl i americký typ M1917, vyrobený v počtu 950 kusů. FT-17 byl po první světové válce exportován do celé řady států, několik desítek exemplářů bylo vyrobeno v Polsku, bolševici vyráběli svoji vlastní verzi pod názvem „Russkij Reno“. Tank FT-17 výrazně ovlivnil vývoj tanků v celé řadě států. Značné množství tanků FT-17 se nacházelo ve výzbroji francouzské armády ještě na počátku druhé světové války.
Československá armáda zakoupila roku 1920 ve Francii celkem 7 těchto tanků (čtyři kanónové, jeden spojovací a dva s kulomety, později přezbrojené na kulomet Schwarzlose), které používala pod názvem „Lehký tank Renault FT“. Jeden z nich byl rozebrán na náhradní díly již roku 1933, do roku 1938 zůstaly ve výzbroji čs. armády pouze tři stroje. Německá armáda o ně nejevila zájem, přečkaly druhou světovou válku a po jejím skončení byly sešrotovány.