Rakousko-uherští vojáci pózují se zrekvírovanými zvony. Snímek byl pořízen za první světové války.
Již v letech 1810–11, v marné snaze zabránit rakouskému státnímu bankrotu za napoleonských válek, se rakouský erár uchýlil ke konfiskaci liturgických předmětů z drahých kovů. Teprve nedostatek barevných kovů za první světové války však vedl i k rekvizici zvonů – zvonovina obsahuje 78 % mědi a 22 % cínu.
Příprava rekvizice zvonů byla zahájena roku 1915, byl pořízen jejich soupis a dokumentace, včetně fotografií a sádrových odlitků. První kolo rekvizic bylo zahájeno 8. srpna 1916. Tehdy byl brán ohled na historickou hodnotu zvonů, roztaveny byly přednostně nejmladší kusy. Další vlna rekvizic zvonů nastala 22. května 1917. Jí se vyhnuly především nejvzácnější zvony, zvony signální nebo kusy s průměrem do 25 cm. K dalšímu kolu rekvizicí, naplánovanému na sklonek roku 1918, již nedošlo.
Část zvonů, které byly za první světové války zrekvírovány, válku přečkala a byla navrácena na své původní místo. Mnohé však byly poškozeny při snímání ze zvonic – vojáci zvony často prostě shazovali z věže. V meziválečném období bylo vyrobeno mnoho nových zvonů, drtivá většina českých zvonů však padla za oběť další, německé rekvizici z let 1941–42.
Nepanuje shoda v tom, kolik zvonů padlo válečným rekvizicím za oběť. Odhady sahají od 10 000 roztavených zvonů za obou světových válek až po 13–14 000 zvonů jenom za druhé světové války.