Pistole ČZ vzor 36

Kapesní pistole v ráži 6,35 mm Browning, určené především k osobní ochraně, vyráběla v první polovině minulého století většina zbrojovek, orientovaná na výrobu civilních zbraní. Společným znakem všech konstrukcí kromě náboje byl jednočinný spoušťový mechanismus, jenž neumožňoval nosit pistoli s nábojem v komoře, aniž by měla napnutý bicí mechanismus. Přestože Československo nepatřilo v té době k významným výrobcům krátkých palných zbraní, vznikla zde konstrukce, jež nevýhody stávajících pistolí odstraňovala a stavěla je tak z hlediska pohotovosti k výstřelu na roveň dvoučinným revolverům.

V roce 1927 vyřešil konstruktér České zbrojovky ve Strakonicích František Myška (1899–1983) možnost spoušťového napínání u samonabíjecích pistolí, jímž do té doby disponovaly s malými výjimkami pouze revolvery. Řešení aplikoval na tehdy vyráběné armádní pistoli vz. 24 a zbrojovka je nabízela, byť neúspěšně, do Polska. K využití možnosti napínání bicího mechanismu tlakem prstu na spoušť došlo o několik let později při vývoji kapesní pistole vz. 36.

Podnět ke konstrukci nové kapesní pistole přišel ovšem z jiné strany. Na jaře roku 1933 projevil VTÚ (Vojenský technický ústav) zájem o kapesní pistole v ráži 6,35 mm Browning, jež by mohly plnit funkci doplňkových a spíše osobních zbraní důstojníků. Obrátilo se tedy na konstrukční oddělení zbrojovky s orientačním návrhem na vytvoření vhodné kapesní pistole pro tyto účely. Při jednání na půdě Vojenského technického ústavu (VTÚ) konaném 25. a 27. března 1933, došlo ke tříbení požadavků a představ, jež by měla budoucí pistole splňovat.

Prvotní úvahy ovšem nesměřovaly k využití principu spoušťového napínání, spíše se jen držely větších rozměrů zbraně, bez ohledu na koncepci jejích mechanismů. Revolverovou spoušť (Myškovo řešení DAO systému z roku 1927) u pistole s kapesními rozměry považoval zástupce VTÚ plukovník Zelinka za komplikovanou pro danou ráži a proto nedoporučoval na ní pracovat. Nabízela se tedy zbývající řešení s přímoběžným úderníkem či vnitřním kladívkem.

Z dnes již nejasných důvodů trvali zástupci VTÚ na přítomnosti manuální pojistky s pracovním úhlem 180 stupňů. V důsledku těchto požadavků vznikly v konstrukční kanceláři zbrojovky vzorky pistolí, jež se vzájemně lišily svým uspořádáním, avšak shodným rysem bylo využití osvědčeného a velmi rozšířeného přímoběžného úderníku. Za jakých okolností se podařilo prosadit koncepci s DAO systémem, není dosud jasné.

Počátkem roku 1934 dokončil František Myška vývoj nové pistole, v březnu továrna zhotovila 15 vzorkových pistolí a zároveň začala připravovat zařízení pro výrobu první pětitisícové partie. Vzorky kapesních pistolí posuzovali nejen zástupci Vojenského technického ústavu, ale zbrojovka je rovněž předkládala různým puškařským firmám v republice. První zmínky o zahájení výroby pocházejí sice z října 1934, ale z důvodů upřednostnění dodávek leteckých kulometů pro armádu došlo evidentně k pozastavení prací na tomto programu.

Rok 1936 byl pro továrnu ve znamení výstavby pobočného závodu v Uherském Brodě a velkých objednávek ze strany vojenské správy. S budováním továrny na Moravě vyvstala nutnost převést tam výrobu leteckých kulometů vzor 30 a signálních pistolí vz. 30. Kromě toho vstoupila zbrojovka v roce 1935 na pole výroby jednostopých motorových vozidel, což jí přineslo nejen možnost zaujmout významnější pozici na domácím trhu, ale také přišly objednávky ze strany armády (například 300 motocyklů 175 ccm, 2000 armádních kol). V tomto kontextu se jevila výroba nových kapesních pistolí jako okrajová.

Původně novou pistoli označovala továrna jakožto vzor 35 s interním číslem výrobního objektu Z 119. Později byla přeznačena na ČZ vz. 36, tedy posledním dvojčíslím roku, kdy došlo k jejímu uvedení na trh. První pětitisícovou partii vyrobila zbrojovka do konce ledna 1936 a v následujícím období probíhala kompletace pistolí. Řada výrobních čísel pistolí vz. 36 byla zahájena číslem 13 000. Důvod, proč bylo číslování sériových pistolí započato v této řadě, je poměrně zřejmý: zbrojovka potřebovala oddělit číselnou řadu nových pistolí od předchozího modelu ve stejné ráži.

Jediným pojistným prvkem základního provedení pistole vz. 36 byla zásobníková pojistka, jejíž rameno po částečném povytažení zásobníku zapadlo do vybrání v táhlu spouště a zablokovalo spoušťový mechanismus. Konstrukce pojistky vycházela z původní patentované předlohy aplikované u tzv. samonapínače, tedy řešení dnes známé pod označením Double Action Only - DAO.

Do výroby se dostala rovněž varianta opatřená otočnou manuální pojistkou, jež v zajištěném stavu bránila pohybu spouště a zároveň sloužila k zachycení závěru v poloze vymezené pro pootočení hlavně při rozborce. Provedení s manuální pojistkou později firma označovala jako ČZ vz. 36 P a jeho cena byla vyšší, než u jednodušší a také rozšířenější varianty bez pojistky. Pažbička pistole vz. 36 byla vyrobena z červenohnědého Textoplastu s postranním rybinovým zdrsněním a emblémy České zbrojovky na obou horních plochách. Kromě toho nabízela továrna pistole také v chromovaném provedení.

Cena pistolí v chromované úpravě obnášela v roce 1936 190 korun za kus, a s běžnou povrchovou úpravou černěním je továrna prodávala velkoobchodně za 175 korun. Přes četné propagační akce nebyl prodej pistolí tak vysoký, jak zbrojovka nepochybně očekávala. Různá množství kromě puškařských firem zakoupily zemské úřady, největší známý objem prodaný v prvním roce výroby představoval 223 pistolí a koupilo jej 31. prosince 1936 policejní ředitelství v Brně. Do konce roku 1936 vyrobila továrna 1059 pistolí, z nichž prodala 790 kusů.

Do 30. listopadu 1937 prodala zbrojovka celkem 2343 pistolí, 2241 se jich nacházelo ve stavu rozpracování, a na skladě měla továrna 416 kusů. K 28. únoru 1938 již počet prodaných pistolí dosáhl 3382 kusů. O dva měsíce později měla továrna rozpracovanou další partii 5000 kusů, neboť vzhledem k celkové situaci předpokládala zvýšený odbyt. Původně rozpracovaný objem 5000 kusů byl prakticky rozprodán do konce srpna 1938, kdy továrna vykazovala 4964 prodaných pistolí.

V období od počátku výroby v roce 1936 do konce roku 1938 opustilo továrnu celkem 5336 kapesních pistolí vzor 36. S výjimkou drobných prodejů se během roku 1939 pistole dále kompletovaly a jejich skladové množství narůstalo, takže k 20. září 1939 měla zbrojovka na skladě 2142 pistolí. V průběhu roku 1939 opustilo továrnu celkem 3218 pistolí vz. 36.

První výrobní partii zbrojovka doprodávala ještě v roce 1940 a nutno říci, že byly v první polovině okupačních let žádaným artiklem u německých obchodníků. Pistole vz. 36 měla ve výzbroji také závodní stráž (Werkschutz) v České zbrojovce, jež dostala v únoru 1940 ze skladu 28 kusů.

V roce 1940 rozpracovala zbrojovka další partii, tentokrát čítající 10 000 kusů, ke které objednala materiál ke zhotovení polovičního množství již v prosinci 1939. Důvody, jež vedly k rozpracování této partie, byly stejné, jako u pistolí vz. 27: nutnost poskytnout zaměstnancům práci pro přechodnou dobu, po kterou byla v továrně připravována výroba součástí německého kulometu MG 34.

Vzhledem k úpravě protektorátní měny vůči německé marce se cena pistolí pochopitelně snížila, což zvyšovalo šance na vyšší prodejnost, zejména pro německé obchodníky. Mezi zákazníky, jež pistole vz. 36 nakupovali, patřily firmy Gustav Genschow a Albrecht Kind. Pistole prodané uvedeným firmám nesly obvykle obchodní značku (Geco, AKAH), dodatečně vyraženou na levé straně těla. Na konci prosince 1939 zbrojovka vykazovala, že od počátku roku vyrobila 2999 pistolí, prodala jich 3218 a na skladových zásobách evidovala pouze čtyři kusy. V průběhu roku 1940 komerční prodej ještě nestagnoval, takže jen do 30. března prodala továrna 1008 pistolí a 101 kusů měla ještě na skladě. Nejvíce pistolí nakoupila firma Gustav Genschow z Berlína, jež měla z listopadu 1939 u zbrojovky objednáno ještě 750 pistolí. V průběhu roku 1940 bylo v továrně vyrobeno celkem 3136 pistolí a na konci prosince měla zbrojovka na skladě jen 56 pistolí.

Za rok 1941 se v továrně zhotovilo pouze 552 pistolí vz. 36 a na skladových zásobách jich koncem roku zbylo jen 22. V roce 1942 se kapesní pistole prakticky nevyráběly; pouze od srpna probíhala postupná montáž kusů, které pak zůstaly na skladě. Celkově jich bylo smontováno 393, na skladě měla továrna koncem roku 390 pistolí a pouze 25 jich v průběhu roku prodala. V průběhu dalších okupačních let již měly přednost zcela jiné výrobní programy.

Na počátku května 1945, kdy byly Strakonice osvobozeny americkou armádou, se ve skladu České zbrojovky nacházelo pouze malé množství pistolí vz. 36, z nichž ještě 46 dostaly během květnových dní různé strážní hlídky v továrně. Po ukončení okupace a snaze o konsolidaci poválečných poměrů v průběhu zbývající části roku 1945 se výroba pistolí vz. 36 hned nerozjela, jelikož v továrně pro ně nebyl materiál. Do konce roku 1945 zbrojovka sice vyrobila 297 pistolí, ale ty byly zkompletovány z dílů nacházejících se v závodě.

Rokem 1946 se výroba pistolí vz. 36 uzavřela. V období od ledna do listopadu bylo v továrně zhotoveno celkem 3581 kusů.

Exemplář pistole vz. 36 P pocházející z partie zkušebních vzorků z roku 1934 získalo muzeum v roce 2009 získat převodem od ministerstva vnitra.

Ráž: 6,35 mm Browning

Celková délka: 125 mm

Délka záměrné: (pouze drážka na závěru)

Délka hlavně: 63,8 mm

Výška: 89 mm

Šířka: 21,1 mm

Kapacita zásobníku: 8 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 390 g

Jan Skramoušský