Pistole ČZ vzor 38

Zavedené armádní pistole vz. 22 a 24 nepředstavovaly nadčasové řešení nehledě na skutečnost, že poznatky z exploatace ukázaly řadu jejich slabin. Z útvarů zaznívaly výtky, týkající se jejich citlivosti na údržbu a malé pohotovosti k boji. Vývoj na poli pistolové techniky také neustrnul, ke slovu se dostávaly konstrukce s novými typy spoušťových mechanismů, jež zvyšovaly střeleckou pohotovost a bezpečnost samonabíjecích pistolí.

MNO si bylo vědomo slabin stávající pistole vz. 24, proto vyzvalo v dubnu Vojenský technický a letecký ústav (VTLÚ) k vypracování předběžných dispozic, jež měly určit budoucí směr vývoje nové armádní pistole. Ty byly také předány České zbrojovce ve Strakonicích.

Ohledně nové armádní pistole se konala ve dnech 11. a 12. května 1936 porada na VTLÚ, které se zúčastnili podplukovník Zelinka, kapitán Zeman, Ing. Malina a konstruktér František Myška (1899‒1983). Byl zde především vysloven názor, že nová pistole by měla být konstruována zcela bez ohledu na armádní pistoli vz. 24. Podplukovník Zelinka doporučoval využití revolverové spouště, kterou již měla továrna vyzkoušenu na pistoli vz. 35 (36), avšak s tím rozdílem, že spoušť by měla být vybavena odpružením zabraňujícím prudkému propadu spouště po vypuštění kohoutu při odpálení. Otázka manuální pojistky zůstala otevřená, neboť nebylo známo, jaké požadavky budou ze strany hlavního štábu kladeny. Bylo však jasné, že hrubé představy hlavního štábu směřovaly k výrobně jednodušší, a tedy levnější konstrukci, než jakou představovala armádní pistole vz. 24.

V tomto směru nezůstávala Česká zbrojovka jakožto monopolní výrobce armádních pistolí zcela stranou. Již v roce 1927 přihlásila k patentové ochraně řešení tzv. revolverové spouště u samonabíjecích pistolí. Konstruktér František Myška vytvořil spoušťový mechanismus, jenž umožňoval napnutí a vypuštění bicího mechanismu tlakem prstu na spoušť. Vnější kohout však nezůstával po výstřelu v napnuté poloze, nýbrž se vracel do výchozí, přední polohy. Řešení později aplikoval u konstrukce u zmíněné kapesní pistole vz. 36 v ráži 6,35 mm Browning.

Na základě specifikovaných požadavků vyrobila v druhé polovině roku 1936 pokusná dílna zbrojovky pod vedením Františka Myšky dva vzorky pistolí. Základní koncepce spočívala v konstrukčním řešení, jež umožňovalo velmi jednoduchou rozborku pomocí suvného šoupátka (tlačky). Hlaveň pistole byla u ústí nalícována do otočného pouzdra (třmenu) spojeného s tělem pistole kolíkem. Na válcovém vnějším průměru byl volně nasunut závěr, jehož přední část byla vespod opatřena kruhovým výstupkem zapadajícím při sklopení závěru do vybrání v unášeči, o který byla opřena paralelně uložená vratná pružina.

Vodítka závěru byla přerušovaná a držení závěru na těle pistole bylo zajištěno výstupky již zmiňovaného suvného šoupátka. Jeho stlačením směrem vpřed došlo k přerušení vedení závěru a ten bylo možno poté otočit ve vertikální rovině směrem vzhůru. S uvolněním spoje se rovněž oddělil výstupek závěru od unášeče. Samotný závěr, volně nasunutý na hlavni, byl tahem vzad odnímatelný od těla pistole. Při základní rozborce se tak pistole rozdělila pouze na tři skupiny: závěr, tělo pistole s hlavní a zásobník, což znamenalo ve své době výrazný pokrok.

V průběhu roku 1937 byla konstrukce pistole posuzována z různých hledisek a dále vyvíjena. Teprve koncem roku, 20. prosince, si MNO objednalo zkušební partii 25 pistolí se dvěma zásobníky ke každé z nich v celkové ceně 55 250 korun. Vzorky byly vyrobeny v lednu 1938 a následně přiděleny na základě směrnice VTLÚ dvanácti různým útvarům, jež určilo 5. oddělení generálního štábu MNO.

Již 29. března 1938 zpracoval VTLÚ seznam poruch a nedostatků zjištěných při zkouškách. Závažnou skutečností bylo ohýbání zápalníku, jenž se po deformaci zadíral v lůžku pro dno nábojnice, což vedlo ke skřípání nábojů při podávání. V průběhu střeleb také docházelo k vypadávání opěrky úderníku a lze usuzovat, že tento jev souvisel s deformacemi zápalníku. V jednom případě opěrka dokonce praskla. Další poruchy měly jiný charakter. U jedné pistole praskl vytahovač a u jiného exempláře došlo ke zlomení kohoutu. U hraničářského praporu 6 se vyskytly případy samovolného vysouvání dna zásobníku při střelbě a nespolehlivé funkce záchytu zásobníku. Zkoušky ukázaly nutnost opatřit do budoucna pažbičky rybinovým zdrsněním jako u pistolí vz. 24. O materiálu, z něhož budou v budoucnu vyráběny, již ostatně bylo rozhodnuto. V závěru zprávy, jež se stala podkladem pro následné svolání výzbrojní komise, bylo řečeno, že pokud by měla být pistole do výzbroje definitivně zavedena, bude nutné tyto nedostatky odstranit.

Na 9. dubna 1938 byla svolána výzbrojní komise, která jednala o zavedení pistole vz. 38 do výzbroje armády. Z jejího rozhodnutí provést ještě komparativní zkoušky s pistolemi vz. 24 s předpokladem, že poznatky z nich odhalí příčiny hlášených závad. O počtu objednaných pistolí měla komise již tehdy jasno. Pokud by došlo k zavedení pistole do výzbroje, chtělo MNO objednat 41 000 kusů. Z porady hlavního štábu MNO konané 15. března 1938 vyplynulo, že armáda disponuje celkem 188 200 pistolemi a k doplnění předepsaného stavu chybí okolo 40 000 pistolí.

Jelikož následně provedené komparativní zkoušky vedly odhalení příčin závad a jejich vyřešení, byla na 30. dubna 1938 svolána opět výzbrojní komise, jež hlasovala o zavedení pistole do výzbroje. Návrh byl jednomyslně přijat a komise se usnesla na tom, aby nová pistole byla zavedena pod označením „pistole vz. 38". Jelikož ji zkonstruovala Česká zbrojovka, byla jí pistole přiznána jakožto její duševní majetek. Rovněž bylo řečeno, že pistole není považována za tajnou. K jejímu oficiálnímu zavedení do výzbroje čs. armády došlo výnosem z 1. června 1938. Objednávku na oněch 41 000 pistolí s dodací lhůtou do 30. června 1939 vystavilo MNO o necelých 14 dní později.

V pohnuté atmosféře posledních dnů druhé republiky ve dnech 6. – 11. března 1939 proběhly zkoušky 20 pistolí namátkově vybraných a sestavených ze součástí první 200kusové partie. Nutno podotknout, že pistole s výrobními čísly 250 042-250 061 byly složeny z dílů vyšlých ze strojů, tedy bez ručního dopracování.

Pistole prošla úspěšně zkouškami, ale do čs. armády se již nedostala. Politické události byly rychlejší a druhá strakonická armádní pistole spadla do klína našim okupantům. Bez ohledu na další běh věcí byla završením meziválečného vývoje pistolí v České zbrojovce ve Strakonicích, jediné firmy, která dodávala naší armádě kvalitní pistole.

Po 15. březnu ovšem nebylo jasné, jakým způsobem se k rozpracované výrobě postaví německé okupační orgány. Říšskoněmecká vojenská správa ale převzala závazky likvidovaného MNO s tím, že její objednávky budou dohotoveny a zboží továrně po dodání zaplaceno. V průběhu následujících měsíců prováděla zbrojovka se souhlasem německých orgánů přípravy k výrobě celé objednané partie pistolí. Výnosem ze 4. července 1939 jí povolilo MNO v likvidaci (toto nezvyklé spojení bylo v přípisech používáno po 15. březnu 1939) České zbrojovce montáž celého objednaného množství. První partie 2000 pistolí byla rozpracována do konce července 1939 a do konce srpna odeslala zbrojovka prvních 4100 kusů do armádní zbrojnice (Heereszeugamt) v Ulmu nad Dunajem.

Pistole vz. 38 se stejně jako jiné zbraně převzaté německou brannou mocí dočkala zařazení do seznamu převzatých zbraní a dostala nové označení Pistole 39 (t). Důvod, proč nebylo ponecháno původní vzorové označení, je vcelku nasnadě. Pod označením P.38 měla německá armáda zavedenu pistoli firmy Walther, takže bylo třeba obě zbraně vzájemně odlišit. Naše pistole byla navíc, stejně jako jiné zbraně z okupovaných zemí, označena dodatkovým písmenem. V tomto případě písmeno t bylo počátečním písmenem německého slova tschechisch (český).

Výroba pokračovala až do prosince, kdy na jeho počátku zbrojovka vykazovala 41 314 smontovaných pistolí od zahájení sériové výroby, takže celkově vyrobené množství přesáhlo objednaných 41 000 kusů.

O skladové partie projevila zájem firma GECO (Gustav Genschow) z Berlína, avšak přednost dostala říšská pracovní služba (Reichsarbeitsdienst - RAD), jež nakoupila celkem 1000 pistolí vz. 38 zkompletovaných nad rámec původní objednávky. Prvních 300 pistolí vz. 38 odebrala RAD koncem července 1940 a do konce téhož roku vyexpedovala zbrojovka zbývajících 700 kusů, tím sériová výroba a počet vyrobených pistolí dosáhl objemu 42 000.

Ráž: 9 mm Browning krátký (čs. náboj vz. 22)

Celková délka: 195 mm

Výška: 143 mm

Šířka: 29 mm

Délka hlavně: 119,6 mm

Délka záměrné: 152 mm

Kapacita zásobníku: 9 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 900 g

Jan Skramoušský