První polistopadové změny v armádě: nic převratného

Sametová revoluce měla v Československé lidové armádě výrazné zpoždění. V podstatě se rozjela až v průběhu prosince 1989. Dosavadního ministra národní obrany armádního generála Ing. Milána Václavíka  odvolal prezident ČSSR Gustáv Husák 3. prosince 1989 na návrh předsedy vlády ČSSR a tehdy ještě i na doporučení předsednictva Ústředního výboru Národní fronty. A vzápětí přijal nabídnutou funkci ministra v rekonstruované vládě Ladislava Adamce dosavadní náčelník generálního štábu a první zástupce ministra generálplukovník Ing. Miroslav Vacek.

Adamcova nová vláda ale nezískala vzhledem ke svému složení důvěru. Opozice i veřejnost považovaly počet patnácti komunistů ve dvacetičlenné vládě za příliš vysoký a Adamec 7. prosince abdikoval. Na jeho návrh se stal novým premiérem Marián Čalfa. Generál Vacek, byť komunista, zůstal ministrem i v této další vládě, zvané „vláda národního porozumění“. K jejímu jmenování došlo 10. prosince 1989.

Jistý význam pro další Vackovu nominaci mělo nejspíš jeho setkání s delegací Občanského fóra. K tomu došlo mezitím, 7. prosince 1989 na neutrální půdě, v orientálním salonku pražského Obecního domu. Kromě Vacka se zúčastnili za FMNO zástupce náčelníka generálního štábu genmjr. Rudolf Ducháček a tiskový mluvčí plk. Stanislav Pohořal.  Na straně OF se schůzky zúčastnili Václav Havel, Jiří Křižan, Miroslav Masák a Vladimír Hanzel.

Narychlo svolaná a nepříliš připravená schůzka se konala z iniciativy OF a zprostředkoval ji Michael Kocáb. Ten se podle svého svědectví setkal s gen. Vackem již 1. prosince. Dostal od něj příslib neutrality armády a předběžně domluvil setkání Vacka s Havlem. Od schůzky v Obecním domě si vedení Občanského fóra slibovalo hlavně rozptýlení obav veřejnosti z dalších reakcí ČSLA na dění, ale i nepochybně sondování stanovisek nového ministra.

Ministr Vacek sliboval, že se armáda do událostí nemíní vměšovat. V naprostém rozporu se skutečností tvrdil, že se armáda na zásah nepřipravovala. Již v srpnu i v říjnu 1989 přitom útvary na pokyn právě náčelníka generálního štábu Vacka ověřovaly stav příprav na eventuální nasazení a stejně tak tomu bylo i v týdnu po 17. listopadu 1989. Generál Vacek také třeba tvrdil, že Státní bezpečnost nemá s armádou vůbec nic společného. Hlavní správa vojenské kontrarozvědky s krycím názvem III. správa Sboru národní bezpečnosti ovšem patřila až do roku 1990 mezi organické součásti Státní bezpečnosti.

Armáda nebude komplikovat situaci

Ve vedení Občanského fóra se ještě den před schůzkou hovořilo o potřebě jmenovat za ministry silových resortů vnitra a národní obrany civilisty jako záruku toho, že tyto složky nebudou zneužity proti občanům. Setkání s Vackem nicméně zřejmě v daném momentě na Václava Havla mělo uklidňující vliv. Havel schůzku považoval především za potvrzení toho, že „armáda je zmáknutá“ a že nebude komplikovat to nejdůležitější: aktuální proces politických změn. Zato se Vackovi dostalo bezpodmínečné podpory Občanského fóra. Na poměrně dlouhou dobu se pak generál Vacek stal pro Václava Havla i Občanské fórum spojením s neznámým světem armády. Vždyť v okruhu aktivistů Občanského fóra se v listopadu a prosinci 1989 nacházelo jen naprosté minimum aktivních vojáků nebo i bývalých vojáků z povolání perzekuovaných v době normalizace.

Nový ministr Vacek ale Občanské fórum záhy překvapil. Svoji představu reforem přednesl na tiskové konferenci 15. prosince 1989. Oznámil zkrácení základní vojenské služby na osmnáct měsíců, respektive na devět měsíců u absolventů vojenských kateder vysokých škol. Zkrácení se nemělo dotknout již sloužících vojáků. Ve snaze ulehčit státním podnikům oznámil záměr povolat na vojenská cvičení v roce 1990 o 90 000 záložníků méně. Oznámil i zrušení vojenských přehlídek plánovaných na květen 1990 v Praze a Bratislavě či účasti vojáků na spartakiádě.

Získané úspory se měly vynaložit na zlepšení životního prostředí některé z vojenských posádek.  Velení ČSLA navrhlo jako krok k posílení důvěry a stability v Evropě odstranění ženijně technických zátarasů podél celé hranice s Rakouskem a SRN, protože je „armáda k úkolům obrany nepotřebuje“. Ostraha státních hranic byla ale přitom výhradně v kompetenci Federálního ministerstva vnitra. Velení ČSLA také prý posuzovalo návrhy na založení svazu vojáků z povolání jako společenské organizace.

Vacek měl v úmyslu dát občanům k posouzení návrh nové čs. vojenské doktríny, jejíž podoba odrážela obranou doktrínu Varšavské smlouvy z roku 1987. Odmítl požadavek na zveřejnění výše výdajů na armádu, přičemž označil odhady publikované v zahraničí za přehnané, ale slíbil jejich zveřejnění koncem roku 1990. Alternativní službu označil za předčasný záměr, protože by prý musela být nejprve změněna ústava. A bez toho by prý vznikla nerovnost povinností občanů. Na základě zrušení vedoucí úlohy KSČ v ústavě Federálním shromážděním 29. listopadu 1989 ohlásil ukončení činnosti všech organizací KSČ v armádě i zrušení politického aparátu ČSLA. Vyvodil z toho ale tento závěr: „Armáda bude budována bez účasti politických stran, hnutí a církví (sic).“

Ministr Vacek tedy ohlásil změny jen tam, kde musel (reakce na vypuštění čtvrtého článku ústavy), nebo co bylo již stejně v minulosti slibováno (zkrácení vojenské služby).  Velice typické bylo přetrvávající tradiční komunistické chápání religiozity jako politického faktoru. Vackovy záměry něco v armádě měnit byly zjevně velice opatrné a zjevně naznačují jeho budoucí strategii, to znamená v základních rysech fungování armády změnit co nejméně. To plně ukazuje představy, s jakými předpokládal vykonávat svůj úřad.

Dříve domů

Oznámení připravovaného zkrácení základní vojenské služby vyvolalo mimořádně bouřlivou odezvu. Dokumentuje to množství petic a otevřených dopisů vojáků základní služby adresovaných ministru Vackovi, případně Občanskému fóru. Negativní reakce se  neomezovaly jen na území České socialistické republiky, ale přicházely i ze Slovenska, byť většina vojenských útvarů byla dislokována v ČSR. A protesty se neomezovaly jen na armádu. útvary i jednotlivci ohlašovali zahájení hladovek.

Ve vystoupení 18. prosince 1989 v Československém rozhlase však představitel Občanského fóra Václav Havel ministra Vacka jednoznačně podpořil. Možná až necitlivým způsobem vyzval vojáky, aby poslouchali spíš ministerstvo národní obrany než nějaké posly či emisary, nabádající je k hladovkám a neposlušnosti. I současně vydané prohlášení Koordinačního centra Občanského fóra vyznělo v tom duchu, že situace v armádě je vyrovnaná, vojáci jsou o situaci ve státě informováni a nejdůležitější věcí je, aby armáda jakýmkoliv způsobem nezasahovala do dění v zemi.

Pravdou je, že situace kolem armády byla v té době ještě nejasná. Týž den se totiž třeba šířily zejména v Brně letáky oznamující, že 19. prosince proběhne prý vojenský převrat. Od fám se distancoval mluvčí MNO plk. Pohořal a nedůvěru pověstem vyjádřilo i vedení OF. Kdo za fámami stál, není jasné.

Pisatelé nesouhlasných dopisů a petic vojáků Občanskému fóru s rozčarováním komentovali postoje OF a Václava Havla: „Za jeho slovy ,vojáci poslouchejte svého generálplukovníka, má plnou důvěru Občanského fóra,ʼ jsme viděli spíš výzvu přestaňte obtěžovat, máme spoustu důležitějších starostí, než je ta vaše…. Vzniká otázka, zda náhodou nedošlo k dohodě mezi zástupci OF a čs. generalitou v duchu ,armáda zůstane mimo, ale na oplátku v ní velení bude dělat co ono samo uzná za vhodné.ʼ Neplatí OF přehnanou cenu za něco, co mu už dávno patří? Vždyť je zcela jasné, na které straně armáda stojí a vojáci (především základní služby) to dali jednoznačně najevo.“

Dne 18. prosince vydal ministr Vacek rozkaz č. 32, kterým ukončil činnost politických stran, hnutí a církví v armádě. Od 2. ledna 1990 tak v armádě skončily nejen organizace KSČ, ale také v prosinci spontánně vznikající početná vojenská fóra. Paradoxem byla zmínka o církvích. Duchovní služba v armádě nemohla existovat celých čtyřicet let i koncem roku 1989. Jakmile se jen objevila šance na možnou budoucí účast církví, ministr národní obrany se ji snažil o své vůli rychle znemožnit. O církvích přitom v souvislosti s apolitičností armády jinak nikdo nemluvil.

Občanské fórum svojí podporou ministra Vacka v polovině prosince 1989 ohrozilo svou dosavadní spontánní podporu ze strany vojáků základní služby. Dostalo se mu za to od Vacka zákazu činnosti vznikajících vojenských fór, skrze něž mohlo jednak nějak působit na dění v armádě, ale i propojovat armádu se svými stoupenci v civilní společnosti.

K uklidnění v armádě došlo až 18. ledna 1990, kdy vláda přijala zásadu proporčního zkrácení základní vojenské služby všem vojákům včetně již sloužících.

Prokop Tomek