Snahy o reorganizaci ČSLA na konci padesátých let 20. století

V polovině března 1958 předložila zvláštní komise vedená genmjr. Richardem Tesaříkem Generálnímu štábu ČSLA své poznatky z několika taktických cvičení, jež byly provedeny za účelem zavedení nové organizace jednotného typu vševojskových svazků. Některé její návrhy vzalo velení ČSLA na vědomí a po konzultacích v Moskvě v dubnu 1958 je zapracovalo do organizace motostřeleckých a tankových divizí.

Koncem druhé světové války začala obnova čs. branné moci. Základní složky pro její opětovnou výstavbu představovaly čs. vojenské jednotky, zformované v letech války v zahraničí, doplněné o nově vytvářené domácí útvary. Organizační rámec procesu obnovy armády dala tzv. prozatímní organizace čs. branné moci, schválená na konci května 1945. Území Československa bylo rozděleno na čtyři oblasti. Každá měla dva sbory (sbor dvě divize) a další přímo podřízené svazky. Postupně vzniklo 16 divizí, které doplňoval tankový sbor a dělostřelecká divize. V téže době se uvažovalo i o vytvoření 8 leteckých divizí (vzniklo jich 5).

Realizace počátečních velkorysých plánů byla však poněkud skromnější. Velení čs. armády se potýkalo především s nedostatkem lidských a materiálních zdrojů. Reakcí na přetrvávající problémy byla reorganizace armády provedená v roce 1947. Plánované i skutečné počty osob a techniky byly výrazně sníženy, řada sborů a divizí zanikla nebo přešla na nižší stupeň naplněnosti a bojové pohotovosti.

Armáda roste

Podstatnou proměnu čs. armády způsobily politické změny v Československu v únoru 1948. V následujících dvou letech se dílčím způsobem upravovala organizace i dislokace armády a těžiště sil se postupně přenášelo na hranici s Německem. Koncem roku 1950 byla provedena zásadní reorganizace čs. armády podle sovětského vzoru, zahrnující kromě jiného i zrušení stávajících oblastí a vytvoření 1. vojenského okruhu na území Čech a 2. vojenského okruhu na území Moravy, Slezska a Slovenska.

Od počátku padesátých let v rámci tzv. plánu maximální zbrojní výroby dostávala armáda masové dodávky nové bojové techniky, vyráběné převážně na základě sovětských licencí. Postavení čs. branné moci výrazně ovlivnila probíhající válka v Koreji, v souvislosti s níž se očekávalo i vypuknutí nové světové války.

Počátek padesátých let byl proto charakterizován intenzivní výstavbou nových svazků a útvarů, spojenou se zvyšováním počtu příslušníků armády, který v roce 1953 dosáhl téměř 300 000 osob. V tomto roce byla mírová čs. armáda organizována takto: 2 vojenské okruhy, 4 armádní sbory po dvou pěších a jedné mechanizované divizi (kromě 1. a 4. armádního sboru o 4 pěších divizích), 2 tankové divize, 1 dělostřelecká divize, 3 těžké dělostřelecké brigády, 2 protiletadlové divize, 1 protitanková dělostřelecká brigáda, ženijní brigáda, 6 leteckých divizí, 3 letecké technické divize, 3 velitelství obvodů PLOSÚ, 2 divize PLOSÚ a další vševojskové, ženijní, spojovací, železniční, chemické svazky a útvary. Plánované počty pěší divize činily zhruba 9 500 vojáků a byla velice slabě dotována tankovou technikou. Mechanizovaná divize měla plánované počty 7 600 vojáků a 155 tanků a tanková divize 6 300 vojáků a 189 tanků.

S ohledem na rychlý rozvoj zbraní hromadného ničení pokračovala výstavba ČSLA v následujících letech s cílem zlepšit protivzdušnou obranu vojsk a státního území a protichemické a protiatomové zabezpečení vojsk. Současně vyvstala potřeba vybavit vojska moderní a účinnou bojovou technikou, jež by zvýšila pohyblivost a údernou sílu pozemních armád v duchu nového způsobu vedení boje za podmínek použití zbraní hromadného ničení.

V průběhu plnění těchto cílů výstavby čs. ozbrojených sil došlo k některým podstatným změnám v základní organizační struktuře armády. Navýšily se počty útvarů PVOS. Protivzdušné obraně státu byla podřízena část stíhacího letectva a byly zesíleny útvary protiletadlového a radiotechnického vojska. Ve svazcích a útvarech vznikly hlásky PVO a ve vševojskových svazcích byly zřízeny jednotky chemické ochrany.

Ve druhé polovině padesátých let minulého století došlo ke zrušení střeleckých sborů se sborovými útvary, neboť svými plánovanými počty a naplněností technikou přebíraly úlohu armád. Rušily se i další rámcové a nenaplněné svazky a útvary a jejich výzbroj sloužila k doplňování prvosledových divizí. Zároveň se zřizovaly jednotky, jež měly zvýšit údernou sílu, pohyblivost a ochranu svazků pozemního vojska.

V roce 1955 byly železniční útvary reorganizovány v železniční brigádu a od 1. ledna 1957 přešlo železniční vojsko k Ministerstvu dopravy. Ke stejnému datu došlo ke sloučení Velitelství letectva a Velitelství PVOS ve Velitelství letectva a PVOS. Jednotný velitelský orgán měl zrychlit reakci letectva a PVOS při odražení prvního úderu vojsk NATO na území Československa a zabránit tak zničení hlavních sil polní armády a důležitých vojensko-hospodářských cílů. U týlových útvarů nahradili občanští zaměstnanci část vojáků z povolání, kteří pak odcházeli k bojovým útvarům.

V roce 1955 se snížily mírové počty ČSLA o 34 000 vojáků a v následujícím roce o dalších 10 000 mužů. Snížení počtů ČSLA bylo provedeno tak, aby byly zachovány možnosti výcviku, bojová pohotovost a rozvinutí na válečné počty při zachování dvouleté základní služby. V souvislosti s chystanou reorganizací v roce 1958 se počítalo s dalším snížením o 20 000 vojáků. Na ní velení armády začalo pracovat již v roce 1957 a několikrát ji konsultovalo v Moskvě. Cílem změn v dislokaci armády bylo zvýšit bojovou pohotovost a bojeschopnost vševojskových svazků v západním pohraničí a prostředků bojového zabezpečení v době míru a pro případ aktivní obrany. Současně se měly vytvořit předpoklady pro postupné zlepšování mírové a válečné organizace (tzn. za branné pohotovosti státu rychlejší přechod z mírové na válečnou organizaci armády) a pro postupné dozbrojování armády novou bojovou technikou v souladu s reálnými ekonomickými možnostmi Československa.

Po předběžných teoretických pracích vyhotovených na Vojenské akademii Klementa Gottwalda v Praze a Generálním štábu ČSLA a po konsultaci v SSSR rozhodlo dne 10. září 1957 Kolegium ministra národní obrany prakticky přezkoušet organizaci jednotného typu divize, zahrnující vlastnosti dosavadní střelecké a mechanizované divize. S platností od 1. října 1957 byla reorganizována na zkoušku 3. mechanizovaná divize (velitelství Kroměříž) na typ motostřelecké divize (zpočátku nazývaná motorizovaná střelecká divize) a 103. mechanizovaný pluk (Mladá) 13. tankové divize na pluk rotní sestavy.

Vznik komise

K posouzení kladů a záporů navrhované divize jednotného typu byla zřízena třináctičlenná stálá zkušební komise, jejímž předsedou se stal zástupce velitele 1. vojenského okruhu genmjr. Richard Tesařík. Hlavním úkolem komise bylo ověřit správnost nové organizace, počty osob a druh výzbroje, výstroje a transportu jednotek a útvarů motostřelecké divize v reálné bojové činnosti ve všech fázích boje. Ze získaných praktických zkušeností měla navrhnout účelnou organizaci jednotek, útvarů a svazků motostřelecké divize a vypracovat směrnici pro taktické a operačně-taktické využití motostřelecké divize jako podklad článků připravovaného Polního řádu ČSLA.

Zkušební komise zahájila činnost 16. prosince 1957. Její členové se seznámili s organizační strukturou 3. md a 103. mp a zpracovali plán práce komise a zkušební otázky pro vyhodnocení jednotlivých svazků. O šest dní později byla provedena teoretická porada o možnostech soudobé organizace vojsk za přítomnosti pozvaných zástupců Vojenské akademie Klementa Gottwalda, Vojenské technické akademie Antonína Zápotockého v Brně a druhů vojsk. Před vlastní praktickou činností členové komise prostudovali velké množství řádů a předpisů.

V lednu a únoru 1958 se komise zúčastnila plánovaných rotních, praporních a plukovních zkušebních taktických cvičení. U 6. mechanizovaného pluku (Uherské Hradiště) a 33. tankového pluku (Kroměříž) byla provedena čtyři taktická cvičení v rotě. Celkem u 3. mechanizované divize zhodnotila čtyři cvičení na stupni rota, dvě praporní a jedno plukovní. U 13. tankové divize v Mladé se navíc uskutečnilo jedno plukovní a divizní oboustranné cvičení, kde byly studovány otázky výhodnosti motostřeleckého pluku rotního systému. Při všech cvičeních nastoupila vojska na neúplných mírových počtech. Předepsaná bojová technika byla nahrazena technikou, která byla v tehdejší výzbroji jednotek. Obrněné transportéry se nahrazovaly nákladními automobily, které však nestačily požadavkům soudobého boje a často negativně ovlivňovaly průběh cvičení.

Po vyhodnocení došla komise k závěru, že dosavadní složení 3. md nevyhovovalo současným bojovým podmínkám a to jak svoji strukturou, tak i nedostatkem moderní výzbroje. Navrhovala navýšit počet bojovníků v družstvu a vyzbrojit je moderním univerzálním kulometem a účinnou automatickou puškou. Střeleckým jednotkám také scházely odpovídající protitankové zbraně, bez kterých by byla pěchota proti moderním tankům prakticky bezbranná. Protitankové 57 mm kanony již svými parametry nedostačovaly a komise je navrhla nahradit bezzákluzovými kanony a novými typy RPG. Komise rovněž doporučila navýšit motostřelecké prapory v pluku ze dvou na tři (na cvičení 2 mspr + 1 tpr, návrh 3 mspr + 1 tpr). Také došla k závěru, že rotní systém motostřeleckého pluku byl zvláště pro manévrovou bojovou činnost (střetný boj) výhodnější a umožňoval pružnější tvoření a přeskupování bojových sestav.

Naopak sovětské zkušenosti s rotní sestavou střeleckých jednotek byly opačné: malá palebná síla a příliš velká náročnost na velení jednotkám. U pěších i tankových svazků navrhovala plné vyzbrojení jednotek moderní obrněnou technikou včetně jejich technického a týlového zabezpečení. U tankových rot zvažovala možnost navýšit počet čet (buď 4 čety po 5 tancích, nebo 5 čet po 3 tancích), tím chtěla dosáhnout větší palebné síly, hrozilo však zhoršení pohyblivosti v boji.

Příslušníci komise zhodnotili i nedostatky v bojové přípravě vojsk (pochod, střetný boj, útok a obrana). Jednotky se při přesunech opožďovaly a docházelo k jejich mísení a bloudění. Při střetném boji bylo rozvinování jednotek útvarů do bojových sestav prováděno neorganizovaně, zdlouhavě a většinou bez bojového zabezpečení. Rozptylování vojska do terénu neprobíhalo a většina jednotek zaujímala palebná postavení poblíž komunikace. Především mladí velitelé nabývali dojmu, že střetný boj byl boj vedený na komunikacích. Celkový manévr ve střetném boji byl nevýrazný, pomalý a nerozhodný. Rovněž útok respektive zteč předního okraje obrany byla málo rozhodná a často uskutečňována bez tanků.

Všeobecně u vševojskových svazků scházela sladěnost pěchoty s tanky a doprovodnými zbraněmi. Jednotky zaujímaly obranu bez jakékoli ženijní úpravy. Velitelé nevěnovali téměř žádnou pozornost systému paleb v obraně. Ve většině případů se nedocilovalo palebné podpory předního okraje a to počínaje již z druhého zákopu. Všechny tyto a mnohé další nedostatky nebyly v bojové přípravě vojsk novinkou a ČSLA se s nimi potýkala řadu let a přesto je stále nebyla schopna odstranit.

Výsledky

Své závěry předložila komise Generálnímu štábu ČSLA, jenž byl pověřen připravit novou organizaci armády. Některé návrhy komise velení zapracovalo do připravované reorganizace ČSLA a po konzultacích v Moskvě na počátku dubna 1958 schválilo Kolegium ministra národní obrany v prvním týdnu v květnu předloženou reorganizaci čs. ozbrojených sil.

Během ní byl zrušen 1. vojenský okruh a místo něho vznikly dva operační svazy 1. armáda s velitelstvím v Praze a 4. armáda s velitelstvím v Táboře. Každý z operačních svazů měl podřízeny čtyři vševojskové divize, z nichž jedna až dvě byly tankové. Zachován zůstal 2. vojenský okruh v Trenčíně, jemuž místo dosavadních šesti divizí podléhaly jen tři motostřelecké, z nichž dvě byly dislokovány na Moravě.

Ve stejném roce byl převzat sovětský model jednotypových vševojskových svazků rozdělených na motostřelecké (bývalé střelecké a mechanizované) a tankové. Motostřelecké a tankové divize měly totožné útvary a jednotky bojového, týlového a technického zabezpečení. Od sebe se lišily pouze poměrem motostřeleckých a tankových pluků (msd 3 msp + 1 tp, td 3 tp + 1 msp). Tím však proces budování čs. ozbrojených sil neskončil. I v dalších letech docházelo k úpravám mírové sestavy ČSLA, podle toho jak se měnily představy o jejím použití za branné pohotovosti státu.

Jan Šach