Trojí zvýšení služného vojáků základní služby 1971-1991

Přes dvojí zvýšení služného byli vojáci základní služby během normalizace trvale podhodnoceni a nuceni dotovat svůj pobyt na vojenské základní službě z vlastních soukromých zdrojů. Nuzné podmínky vojáků základní služby bezpochyby nepřidaly na atraktivitě vojenské službě a byly v rozporu s oficiální tezí o čestné povinnosti.

Poválečné dvacetiletí

Po roce 1945 převzala armáda v zásadě předválečný princip finančního zabezpečení vojáků v presenční službě. Byl vyplácen denní žold  ve výši: vojín 10 Kčs, svobodník 11 Kčs, desátník 12 Kčs, četař 14 Kčs, rotný 16 Kčs. Měnovou reformou v roce 1953 byla výše nominálně snížena v poměru 1:5, tedy vojín místo 300 Kčs dostával 60 Kčs měsíčně atd. Vojáci základní služby u výsadkového vojska dostávali příplatek.

Od roku 1953 se princip vyplácení služného přizpůsobil poměrům v Sovětské armádě.  Zejména šlo o měsíční výměry služného na rozdíl od dřívější tradiční výměry denní. Od roku 1953 se také do služného zahrnovala finanční náhrada za kuřivo, do té doby vydávané naturálně. V letech 1953-1959 se vyplácelo služné podle vykonávané funkce a pro ni plánované hodnosti.

Od 1. července 1964 činila průměrná výše služného 79,30 Kčs, což znamenalo u vojína 75 Kčs, u svobodníka 80 Kčs, u desátníka 90 Kčs a u četaře 100 Kčs měsíčně. Vojáci zařazení u výsadkových jednotek měli služné zvýšeno ve všech hodnostech o 10 Kčs. Finanční správa MNO podnikla analýzu u vybraných útvarů ČSLA.

Průměrné měsíční výdaje vojáka základní služby k 15. červnu 1969 činily podle propočtů 219,40 Kčs. Ze služného hradil voják 96,60 Kčs této částky. Z vlastních úspor, z prostředků zasílaných rodiči nebo manželkami a z jiných zdrojů dotoval voják armádní správu průměrnou částkou 132,30 Kčs. Kromě služného poskytovala armáda vojákovi další zajištění nefinančním plněním. Hodnota v přepočtu na jednoho vojáka činila v roce 1969 částku 813 Kčs. Z toho připadlo měsíčně na proviantní zabezpečení (bez režijních nákladů na přípravu stravy) 459 Kčs, na výstroj 195 Kčs, politicko-osvětové zabezpečení 16 Kčs, dopravní náklady 14 Kčs a dále na ubytování, zdravotnické a kulturní zabezpečení dohromady 129 Kčs.

Návrh roku 1969 a realita

Za optimální výši služného označilo HPS v roce 1969 průměrnou částku 150 až 200 Kčs. Po dvou letech Předsednictvo vlády ČSSR usnesením číslo 134 z 22. dubna 1971 konečně služné vojáků základní služby zvýšilo. Ve skutečnosti ale šlo pouze o navýšení dokonce jen na průměrnou částku 118 Kčs, tedy dokonce mnohem níže, než činila dolní hranice věcně zdůvodněného návrhu. Vojín měl nyní 90 Kčs, svobodník 120 Kčs, desátník 150 Kčs a četař 180 Kčs služného měsíčně. Zvýšení služného bylo ve vládním rozhodnutí zdůvodněno zvýšením cen nezbytných potřeb (osobní hygiena, psací potřeby, tisk, občerstvení, kouření, kultura, jízdné apod.). Změna proběhla až 1. dubna 1971.

Postavení vojáka základní služby

Normalizační režim se potýkal s ekonomickými obtížemi. Přijetí tzv. bratrské pomoci prodloužené na neurčenou „dočasnost“ rozmístěním sovětských vojsk v Československu se projevily mimo jiné i zvýšenými náklady na redislokaci útvarů ČSLA či chybějícími byty pro přestěhované důstojníky. Kde bylo možno nejsnáze ořezat vojenské výdaje? U těch, kteří se nemohli bránit, u vojáků základní služby. Vojenská správa hledala kompromis mezi neodvratným zvýšením služného a dodatečnými náklady, které to nutně přinášelo. Zájem vojáků základní služby se nakonec stal druhořadým.

Nedostatek finančních prostředků mladých mužů v základní službě byl nejen výsměchem, ale představoval i součást obecné atmosféry nedostatku v životě vojáků základní služby. To vedlo mimo jiné i k různým formám vykořisťování nováčků.

Druhé zvýšení v roce 1981

O deset let později muselo být služné zvýšeno znovu. Inflace podle oficiálního údaje MNO vzrostla v letech 1971-1978 o 9,3 %. Proto bylo nutno zohlednit tuto skutečnost i ve výši služného vojáků základní služby. Návrh zněl zvýšit ve všech hodnostech mužstva služné o 30 Kčs v důsledku zvýšení cen nezbytných potřeb (osobní hygiena, psací potřeby, tisk, občerstvení, kouření, kultura, jízdné apod.). Tedy nová výše služného od roku 1981 byla: vojín 120 Kčs, svobodník 150 Kčs, desátník 180 Kčs a četař 210 Kčs. Tedy jen něco málo nad spodní hranici návrhu průměrného služného z roku 1969, tedy před dvanácti lety.

Třetí zvýšení 1991

Tyto částky se pak změnily až v únoru 1991.  Stalo se tak ale v důsledku deregulace cen ve státě a maloobchodní ceny se zhruba zdvojnásobily. Situace vojáků základní služby se tak prakticky nezměnila, nebo spíše zhoršila.

Navíc průměrná částka je pojem zavádějící. Nejvíce opomíjeni byli vojíni, kteří dostávali v letech 1971-1980 o 50 Kčs méně a v letech 1981-1990 o dvacet korun méně, než bylo navrhováno jako kompromis již v roce 1969. Vojínů bylo samozřejmě z vojáků základní služby daleko nejvíc. Zvýšení služného četařů v roce 1971 se již přiblížilo navrhované částce a u svobodníků a desátníků byla výše návrhu dosažena a překročena v roce 1981.

Prokop Tomek