Vilém Sacher

Životopis dělostřelce, spisovatele a disidenta Viléma Sachera je příběhem člověka, který se nebál nepřítele na frontě, ale nebál se ani v době míru stát neochvějně za svými názory.

Narodil se 17. února 1907 v Prostějově, kde maturoval roku 1925 na tamním gymnáziu. Krátce poté se podrobil dobrovolnému odvodu a zahájil studia Vojenské akademie v Hranicích. Jako dělostřelecký důstojník pak získával zkušenosti v mnoha funkcích dělostřeleckých jednotek Československé armády. Věnoval se systematicky studiu jazyků a roku 1932 složil státní zkoušku z maďarštiny a o rok později univerzitní zkoušku z francouzštiny. V letech 1935-1937 absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze. Naposledy před okupací byl přednostou 4. oddělení 3. rychlé divize v Bratislavě.

Od počátku nacistické okupace intenzivně spoluvytvářel rámcový pluk Obrany národa Praha-Holešovice. Před zatčením gestapem uprchl v únoru 1942 do zahraničí. Přes Balkán se dostal do Francie a v květnu 1940 byl prezentován u vznikajícího čs. dělostřelectva v Agde, i když do bojů ve Francii již zasáhnout nemohl. Ve Velké Británii byl zprvu zařazen u štábu 1. čs. smíšené brigády. V letech 1941-1943 byl přidělen do studijní skupiny MNO v Londýně. Absolvoval i výsadkářský kurs a stáž u britské výsadkové divize. V létě 1943 odejel bojovat do SSSR. Tam sloužil nejprve u velitelství čs. jednotek v Moskvě ale 9. ledna 1944 se stal náčelníkem štábu 2. paradesantní brigády. Podílel se intenzivně na jejím výcviku. Nasazen s ní na frontě nebyl v důsledku těžkého zranění při autonehodě. Místo toho byl v srpnu 1944 zařazen k 3. čs. samostatné brigádě jako velitel brigádního dělostřelectva. Prošel boji v karpatsko-dukelské operaci, na Slovensku i při osvobozování Moravy. Mnohokrát byl vyznamenán, mj. čtyřmi čs. válečnými kříži 1939.

V roce 1945 odjel podplukovník gšt. Vilém Sacher do Sovětského svazu na dvouleté studium Vyšší akademie generálního štábu K. J. Vorošilova. Po návratu sloužil na hlavním štábu v Praze a v roce 1949 byl povýšen do hodnosti brigádního a o rok později divizního generála. Stál u počátků armádní tělovýchovy a zakládal Armádní tělovýchovný klub, později přejmenovaný na Duklu. Také navrhl odvážné armádní vystoupení na IX. všesokolském sletu v Praze v červnu 1948. Koncem května 1951 jej bez zjevného důvodu, jen jako politicky nespolehlivého náhle propustili do zálohy. Našel zaměstnání jen jako dělník a později s manželkou pracovali v pohostinství. Roku 1965 požádal o rehabilitaci a získal zpět hodnost generálporučíka. O rok později se stal ředitelem hotelu Junior v Praze.

Vilému Sacherovi se podařilo uspět jako spisovateli, když začal zpracovávat své paměti z doby válečných operací. Roku 1969 vyšla jeho prvotina „Pod rozstříleným praporem“. V srpnu 1968 odsoudil okupaci vojsk Varšavské smlouvy, takže roku 1970 byl propuštěn ze zaměstnání. Zákaz postihl i jeho literární práci. Stýkal se však s dalšími spisovateli pronásledovanými za normalizace. Některé jeho rukopisy byly šířeny v samizdatu a kniha „Krvavé velikonoce“ vyšla dokonce ve známém exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých 68publishers v Torontu.

Vilém Sacher podepsal úvodní prohlášení Charty 77. Tímto činem si vysloužil mimořádně hněvivou reakci tehdejšího komunistického režimu. Generální tajemník ÚV KSČ a prezident republiky Gustáv Husák dokonce sedmdesátiletého Viléma Sachera v březnu 1977 degradoval na vojína a odebral všechna vyznamenání získaná za válečnou službu vlasti. Ministr národní obrany Martin Dzúr nechal i prověřit oprávněnost Sacherova osvědčení účastníka odboje a výši důchodu. Vilém Sacher se nedočkal své rehabilitace. Zemřel náhle ve věku osmdesáti let 14. srpna 1987. V lednu 1990 mu byla zrušením rozkazu o degradaci navrácena hodnost generálporučíka.

Prokop Tomek