Univerzita obrany v Brně, respektive Katedra teorie vojenství, vydává v těchto dnech publikaci Ozbrojené síly a československý stát. Publikace je kolektivní monografií, na které se podílely přes tři desítky autorů z řady odborných pracovišť jak z České republiky, tak Slovenska. Na více než čtyřech stovkách stran jsou zaznamenány nové poznatky napříč historií a vojenského umění 20. a 21. století. Z historiků VHÚ přispěli svými studiemi do publikace Karel Straka, Tomáš Jakl, Jan Šach a Prokop Tomek. Kniha je volně dostupná a můžete si ji přečíst ZDE, případně je k dispozici v elektronické formě na webových stránkách katedry ZDE.
Kolektivní monografie „Ozbrojené síly a československý stát“ je výsledkem společné práce třiceti jedna autorů. Jimi jsou zastoupeny reprezentativní pracoviště Česka a Slovenska, která se zabývají vojenskou historií a příbuznými obory. To také znamená, že v publikaci je využit interdisciplinární přístup; byť v ní metody historiografie převažují, využívá též přístupů vojenské vědy.
Jak již název napovídá, záběr publikace je široký. Než o postižení celku však usiluje zdokumentovat jednotlivé vývojové etapy v dějinách československého vojenství a jeho vazby na státnost na vybraných tématech, a to od počátku bojů za suverénní stát za první světové války do nedávné minulosti. Takto koncipovaná publikace přitom poskytuje aktuální přehled o současném stavu bádání a o aktuálních badatelských tématech.
Publikaci tvoří celkem dvacet osm chronologicky řazených kapitol a doplněk (addendum).
Velká válka je zastoupena jednak biografií pozdějšího československého generála a ministra národní obrany Jana Sergeje Ingra, a to s důrazem na jeho působení v legionářském hnutí v Srbsku, Rusku, Francii a v Itálii, jednak Vojtěcha Preissiga, československého výtvarného umělce, jehož životopis dokumentuje nasazení i oběti, které přinesl ve prospěch nezávislosti československého státu.
Čtyři další kapitoly se týkají meziválečné éry. První z nich navazuje na biografický přístup a zaměřuje se na dvě osobnosti československé armády, Antonína Bastla a Jiřího Čermáka, kteří prosluli jako významní vojenští geografové. Další kapitola přehledově mapuje vývoj civilní protiletecké ochrany v Československu s důrazem na třicátá léta. Následující dvě pak shodně reflektují zhoršující se bezpečnostní postavení státu a hrozbu ze strany nacionálně socialistického Německa; první z obou se zabývá vojenským zpravodajstvím a jeho činností proti Německu v letech 1932-1938, druhá již přímo přípravou na vlastní vojenskou konfrontaci, totiž nástupovým plánem československé armády na podzim 1938.
Nejvíce zastoupeno je téma druhé světové války. Domácí odboj, především ve svých počátcích, je předmětem kapitoly o vývoji moravského zemského velitelství vojenské odbojové organizace Obrana národy v letech 1939 a 1940. Následující kapitola pak pojednává o nepříliš známé odbojové skupině, která vstoupila do dějin pod názvem Tři konšelé. Výhradně vojenskému zpravodajství je věnována jednak kapitola o spolupráci britské zpravodajské služby Secret Operations Executive s československými vojenskými zpravodajci, jednak kapitola, která rovněž zkoumá vztahy k československým zpravodajcům, a to ty, jenž navázal Harold Gibson, britský zpravodajský důstojník, těžiště jehož činnosti spadá do období formování československého odboje.
Zahraničního československého odboje se týká kapitola o působení pozemního personálu 311. československé (bombardovací) perutě, tématu, které se dosud nedostalo 10 samostatné pozornosti. Naproti tomu „východní“ část odboje reprezentuje kapitola o volyňských Češích, kteří působili v řadách 1. československého armádního sboru. O tom, jak váleční veteráni druhé světové války vzpomínali na své zkušenosti v období komunistického Československa, pojednává kapitola, která mapuje ty osudy, jež jsou zaznamenány a dochovány v opavském Slezském zemském muzeu.
Následující trojice kapitol se již týká kolaborace a režimní represe; první je vhledem do strategických úvah předního českého kolaboranta, Emanuela Moravce, druhá pak analýzou personálního složení olomoucké služebny gestapa a třetí, nakonec, tvoří vybrané biografie československých důstojníků, kteří byli vězněni v mírovské věznici, a to s důrazem na rozkrytí fungování represivního systému.
V zásadě samostatné téma představuje československé opevnění, na jehož historii je nahlížené ze dvou úhlů, v obou případech nepříliš tradičně; zatímco jedna kapitola je přehledem cest Adolfa Hitlera, které se týkaly československých pevností, druhá se pokouší odhalit, jaké byly záměry německého velení ohledně jejich operačního využití v závěru druhé světové války.
Okolnosti konce druhé světové války jsou přiblíženy v kapitole, která pojednává o souvislostech zaslání depeše Karla Hermanna Franka, státního ministra pro Čechy a Moravu, Heinrichu Himmlerovi, jejímž záměrem bylo prozkoumat možnosti, které by přiměly spojenecké armády k postupu do nitra českých zemí.
O poválečném Československu pojednávají dvě kapitoly; předmětem první je bojové střetnutí československých sil s jednotkou Ukrajinské povstalecké armády, druhé pak působení a podmínky činnosti československých vojenských diplomatů po roce 1945.
„Horkou“ etapu studené války následně reprezentuje jednak biografie plk. Františka Fryče, československého zpravodajského důstojníka, která se zaměřuje na jeho perzekuci po únoru 1948, jednak sonda do výstavby československých pohraničních jednotek v první polovině padesátých let, konkrétně do historie vzniku a působení 19. pohraniční brigády, která sídlila v Děčíně. Méně exponované období studené války reprezentují tři další kapitoly. První se týká vybraných aspektů výstavby ozbrojených sil ve druhé polovině padesátých let, druhá opět náleží vojenskému zpravodajství, konkrétně jeho aktivitám proti Spolkové republice Německo, a třetí, nakonec, již pojednává o událostech sametové revoluce, zejména o tom, jak se promítly do činnosti československé armády a života branců.
Nedávná minulost je zastoupena posledními dvěma kapitolami. Ta první se týká působení Armády České republiky v Afghánistánu v rámci mise ISAF, ta druhá pak vlivu teorie vojenského umění na praxi rozvinutí ozbrojených sil v České republice.
Nakonec, jako doplněk, byla do publikace zařazena stať o tzv. POKOSu, tedy o koncepci Přípravy občanů k obraně státu, kterou ministerstvo obrany začalo realizovat po roce 2013.
Z výše uvedeného je zřejmé, že mezi kapitolami je často nízká tematická provázanost. Ta se stala důvodem, že metodické uvedení, tzn. především zvolený postup práce a heuristika, je zařazeno na začátek každé kapitoly samostatně. Pro snazší orientaci pak bylo rozhodnuto o přiřazení přílohy (dokumenty, obrazový doprovod aj.) za každou kapitolu zvlášť, a nikoliv jednotně na závěr publikace. Formální náležitosti publikace doplňuje společný závěr i jednotný přehled pramenů a literatury.
RED